Paměť v diamantu

Výzkumník Peter Kazansky drží mezi palcem a ukazováčkem malinký skleněný kotouček o velikosti mince. Na videu, které je k vidění na YouTube, ho pak vloží do plamene, zahřeje na tisíc stupňů a ponoří do chladné vody. Kotouček zůstává nepoškozený a co je ještě důležitější, informace, které obsahuje, přežily tuhle drsnou torturu ve zdraví. Pokud jsou skleněné kotoučky skladovány při teplotě nepřesahující 190 stupňů, výzkumník, jenž působí na univerzitě v britském Southamptonu, zaručuje trvanlivost uložených dat na ohromující dobu: 13,8 miliardy let, což odpovídá celé dosavadní existenci vesmíru.

Lidstvo se v současnosti potýká s prudce narůstajícím objemem informací. Kazanského skleněné kotoučky jsou jedním z pokusů, jak datovou explozi zvládnout a zároveň zajistit, abychom nemuseli datové nosiče vždy po pár letech vyměnit. Vždyť kdo dnes dokáže přehrát staré magnetické diskety používané v devadesátých a nultých letech? Technologie tak odolná jako Kazanského skleněné „mince“ by tu s námi mohla být skutečně dlouho, alespoň pokud by měla dostatečnou úložnou kapacitu.

To je přitom zásadní podmínka. Za poslední dva roky civilizace vytvořila více dat než za celou svou dosavadní historii. Na YouTube dnes uživatelé každou vteřinu uloží kolem 300 hodin videa. Počítačoví experti odhadují, že datový vesmír lidstva nyní tvoří celých 4,4 zettabajtu (zettabajt je tisíc milard GB). Pro představu: jeden zettabajt odpovídá videu ve vysokém rozlišení, na které bychom se dívali osm milionů…