Zatočit lidem hlavu

Každý si ji vybaví jinak. Někdo jako rockerku v pánském obleku a těžkých botách, jiný na taneční party s triphopovou kapelou v zádech či jako ezoterickou ženu koketující s world music. Pokud jde o hudbu, nikdy nebrala ohled na nic jiného než na svoji intuici. A ta ji vedla do všech stran: od bigbítu přes elektroniku, industriál a etno po písničkářství s bluesovými kořeny nebo spolupráci se smyčcovým kvartetem.

Pokaždé to však byl silný vjem a nebylo podstatné, zda spolupracuje s kytaristou nebo DJem, muzikantem mladším či starším, klasicky školeným nebo samoukem. Ohled nebrala ani na to, zda výraz, do něhož se právě pustila, je trendy či passé. „Vždycky mě něco stočí jiným směrem a jdu do toho. Nesmí se o tom moc přemýšlet,“ říká s úsměvem Monika Načeva o své tvůrčí metodě.

Právě schopnost spolehnout se na instinkt, naslouchat emocionalitě a předat ji dál z ní činí nejpozoruhodnější a také nejméně předvídatelnou zpěvačku, jakou česká scéna zná. Přes všechny proměny však zůstává jedna konstanta: písně vždy vytváří na základě básnických textů. Vše začíná psaným slovem, které ji rozezpívá, a hudba se musí slovu přizpůsobit.

Po dlouhodobé spolupráci s Jáchymem Topolem, jehož slova byla základem repertoáru devadesátých i nultých let, nyní už druhé album připravila Načeva společně s básnířkou Sylvou Fischerovou. Po zpěvně kytarových Milostných slabikách, kde se o hudební složku postaral v Praze žijící Angličan Justin Lavash, se na intenzivní novince Průvan v…