0:00
0:00
Politika7. 10. 201711 minut

Raději vládnout s Babišem než být venku

S Petrem Pithartem o roli premiéra, stylu Vladimíra Mečiara a poučení z dějin

,
foto: Matěj Stránský
Petr Pithart
Autor: Matěj Stránský

Souhlasíte s tím, že tyhle volby jsou nejdůležitější za posledních dvacet pět let?

Ano. Říkám to už dlouho, nedávno jsem napsal článek s titulkem K volbám s krabičkou poslední záchrany. Takže si to pořád a opravdu myslím.

↓ INZERCE

Říká se to o většině voleb. V čem jsou podle vás právě tyto klíčové?

Do politické hry vstupuje subjekt, kterému mnoho chybí, aby se choval jako politická strana, a dokonce se tak chovat nechce. Naopak z toho činí výhodu.

Hnutí ANO má v Andreji Babišovi velmi silného předsedu, ale to ještě automaticky neznamená, že to není strana. V čem se podle vás od ostatních liší?

Musím připomenout příhodu z televizní obrazovky po jejich prvním kongresu, kde bylo sto delegátů, asi aby se to dobře počítalo. Redaktorka říká jejich šéfovi, trochu s rozpaky a bázlivě: „Poslyšte, pane předsedo, těch devadesát devět procent ve volbě, není to trochu divné?“ A on se srdečně rozchechtal, jako kdyby se plácal do stehen, a říká: „To já už slyším potolikáté, vy novináři, kdybych to věděl, tak bych zařídil, aby to bylo osmdesát čtyři, chachacha!“

To je přece šílená drzost. Jestli to někoho netrkne, tak si zasloužíme větší průšvih. Snad nás probudí, já s tím počítám. U Věcí veřejných jsme se taky probudili, ale hnutí ANO je jistě dokonalejší projekt.

V čem může být Andrej Babiš větší hrozba jako premiér, než byl jako ministr financí?

Když budete hledat v ústavě, tak tam o premiérské funkci nenajdete nic. Ale premiér, jak se dnes říká, nastoluje agendu.

Jak to přesně vypadá? V čem zejména spočívá premiérova moc?

Organizační výbor Senátu i Poslanecké sněmovny rozhoduje o programu. Tam se hlasuje, to je politický orgán. Vláda žádný takový orgán nemá, je to zcela v rukou jejího předsedy. Tohle budeme projednávat, tohle nebudeme projednávat. Nebo když se premiérovi nelíbí, jak ministr předkládá svůj bod programu, může ho přerušit a říct: „Pane ministře, vraťte se k tomu za čtrnáct dní, až si to dáte do pořádku.“ Premiér ví, co bude předkládáno, on a jeho lidé najdou slabá místa, a ta najdete skoro vždycky. V tom byl mimochodem mistr Vladimír Mečiar.

Máte s ním osobní zkušenost?

Na počátku devadesátých let mě pozval na vládu, což se běžně nedělá. A pozval mě tam proto, abych to viděl. Asi na dvacet minut, ale úplně mi to stačilo. Jeho ministři tam seděli skoro jako ti Putinovi ministři. A hned v prvním bodě, jejž některý z ministrů předkládal, Mečiar listoval a povídá: „Poslyšte, pane ministře, v příloze čtyři v oddílu dvě na třetí stránce to máte jinak, než to teď říkáte. Jak mi to vysvětlíte?“ Ten dotyčný byl v koncích, jen málokdy ministr zná svůj návrh tak detailně, většinou má podklady od lidí, kterým věří. Mečiar chodil spát o půl čtvrté, četl návrhy do rána, a četl je s tím, aby ministry nachytal. A takhle mi ukazoval, jak je velikej.

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc

Mohlo by vás zajímat

Aktuální vydání

Kdo se bojí Lindy B.Zobrazit články