Dlaň natažené ruky přísně udeří do černé školní tabule. „Jmenuji se Igor Hnízdo,“ pronese vzápětí zvučný hlas. Učitel Hnízdo ve filmu Obecná škola z roku 1991 byl pro Jana Třísku jeho první filmovou porevoluční rolí v zemi, odkud v roce 1977 s manželkou a dvěma malými dcerami odešel přes Kypr, kam odletěli na dovolenou, a utečenecký tábor v Řecku. Vojensky přísný pedagog s tajemstvím znamenal i díky oscarové nominaci Třískův triumfální návrat do českého povědomí. Jeho jméno bylo v kurzu a vezlo se na vlně celospolečenského nadšení míseného se zvědavostí, jež doprovázela návraty umělců, kteří utekli před komunismem. Jeho emigrace zapadala do porevolučního, z dnešního pohledu téměř zbožného vzhlížení k Západu. V Hnízdovi se části diváků zároveň vrátil jejich idol ze šedesátých let a s ním i přehledné chápání československých dějin od reformního pražského jara přes normalizaci po nově nabytou svobodu.
Osud tohoto mimořádného herce, který minulý týden zemřel krátce před svými jednaosmdesátými narozeninami po pádu z Karlova mostu, však nejde jednoduše podřídit historickému vyprávění. Stejně jako jej nelze shrnout do jedné filmové role, v níž jej objevilo široké české publikum. Byl komplikovanější, méně sentimentální a – podobně jako Jan Tříska – se vzpíral očekáváním.
Příliš živá záhada
Štíhlý mladík v bílém svetru předvádí prkenný marš důstojníků československé armády před ruským generálem na návštěvě. Vypráví o tom, jak musel na vojně natírat před…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu