Kouzlo přesných informací

Okolní lesy jsou protkané sítí rovných a úzkých silnic. Z husté změti stromů a větví, které děravý a rozpraskaný asfalt obklopují ze všech tří stran a z nichž už chvilku po soumraku před světla reflektorů auta každou chvíli vyběhne jelen, liška nebo i vlk, se jednou za pár kilometrů vyloupne malá vesnice. Přímo uprostřed opuštěné lesnaté krajiny severovýchodního Polska a na samé hranici Bělověžského pralesa, jednoho z nejcennějších národních parků na kontinentu, leží osada Pogorzelce.

Dvě desítky více či méně opravených chalup a domků, polovina nabízí pokoje k pronájmu turistům. Mezi nimi se táhne úzký, šedesát metrů dlouhý pozemek, v jehož středu stojí otevřená stodola. Cesta k ní vede přes rozblácený dvorek, který ve vytrvalém zářijovém dešti pomalu okupují rozšiřující se kaluže. Po levé straně se do bláta noří dvojice mobilních toalet, v jejich sousedství bouda se skladem pláštěnek a gumáků, improvizovanou kanceláří (čili rozhrkaným stolem, mapou okresu a třemi laptopy) a sprchami určenými jen pro odvážné. Proti nim stojí pod pergolou vojenská kuchyně. Skrz stodolu je vidět na konec zahrady, který zabírá skromné stanové městečko s ohništěm a v otevřené budově se u plechových hrnků s čajem chvěje zimou patnáct lidí.

Plot pozemku je ověšen ručně psanými plakáty, volajícími „Zachraňme prales“ nebo „Stop kácení“, věkový průměr osazenstva je mírně nad dvaceti lety. Vytahané svetry v kombinaci s nepromokavým praktickým oblečením…