My, Konvičkovi followeři

Je to příběh úspěchu, jaký už dějiny znají. Seskupení zvané Islám v ČR nechceme vzniklo před osmi lety na Facebooku  jako skupinka lidí utvrzujících se ve strachu z islámu. První článek v novinách, v Právu, se o nich objevil o rok později, na jaře 2010. Tehdy měli tisíce stoupenců a o jejich podporu před volbami požádal lídr pražské kandidátky Zemanovců. V Právu o tom referoval tehdy málo známý novinář Jiří Ovčáček.

Když pomineme občasnou zmínku na okrajových zpravodajských webech a v blozích, tak na další článek bylo nutné čekat dva roky do jara 2012. Týden psal o muslimech v Česku a dal slovo i Martinu Konvičkovi, lídrovi islamofobů. Konvička sdělil, že už mají na síti 60 tisíc příznivců, a legální náboženství přirovnal k nacismu. Znělo to jako neškodný bizár.

Ještě v roce 2013 ukazuje databáze všech mediálních výstupů jen osm textů, jediný v tištěných novinách – Blesku, kde vyšla pouhá zmínka. V roce 2014 vyšlo 90 textů, včetně blogů. Přitom ve stejné době se odehrála velká událost – Facebook zablokoval účet islamofobů. Média to však přešla bez výraznějšího zájmu.

Nicméně další rok se už objevilo 1144 textů, televizních a rozhlasových výstupů. Vloni pak 487, letos už pouze 66. Referovat o Konvičkově uskupení totiž přestalo být zajímavé. Rétorika Islám v ČR nechceme se stala běžnou součástí českého veřejného prostoru. Česko jako takové se stalo followerem uskupení Islám v ČR nechceme.

Ukázalo se to i tento měsíc. Český prezident ztratil všechen stud a na…