Dopisy

Polemika předsedy ODS s Markem Švehlou

Respekt 35/2017

Překvapilo mě tvrzení předsedy ODS Petra Fialy, že jeho strana je zakládajícím a aktivním členem třetí největší evropské stranické frakce. Skupinu Evropských konzervativců a reformistů skutečně řadí jejích 73 členů na třetí místo, což je ale pouhé A. K utvoření si skutečné představy o síle tohoto uskupení je třeba dodat i B: 20 členů je z Velké Británie, kteří za nějakou dobu odejdou, a 19 z Práva a spravedlnosti Jarosława Kaczyńského, silně bazírujícího na polském tradicionalismu, který se stěží kdy stane výraznějším proudem celoevropským. Z největších zemí EU mají ve zmíněné skupině Německo s Itálií marginální zastoupení a Francie se Španělskem žádné, a ani žádná z menších zemí této skupině nedominuje. Přístup ODS k Evropě („My chceme EU, ALE …“) mi jinak stále více začíná připomínat přístup mnoha slovenských politiků k československé federaci z let 1990–1992 („My ji chceme, ALE …“). Jak to dopadlo, víme: budeme si připomínat 25. výročí zániku Československa. Obávám se proto, že v evropské politice sází ODS dlouhodobě na velice špatnou kartu.

Jan Dlask

Baví mě bojovat proti silným

Respekt 37/2017

K rozhovoru otištěnému s advokátem panem Petrem Němcem by bylo možné snést řadu věcných protiargumentů. Respektuji však, že pozice týdeníku Respekt je dlouhodobě v problematice vymáhání dluhů daleko spíše aktivistická než žurnalistická. Proto uvedu na pravou míru jen dvě věci.

Na rozdíl od veřejně prospěšných společností, například Člověk v tísni nebo Občanské poradny, jež bezplatně radí lidem, jak se vyhnout pádu do dluhové pasti v případě nenadálých životních situací, advokát Němec (na Twitteru vystupuje raději pod přezdívkou Suchar) inkasuje z každého případu, který zastupuje, přinejmenším několik tisíc korun. A to aniž – jak sám v rozhovoru připouští – vůbec kdy vidí člověka, kterého zastupuje. Je to regulérní byznys model založený na bezplatném mediálním marketingu, jehož součástí se stal tento rozhovor. Obchodní model pana Němce zkrátka stojí na principu, že „dluhy se nemusí splácet“,  respektive že „je výhodné úvěry nesplácet“. Je to obchodní model, ale rozhodně ne morální služba společnosti, za jakou ji on sám vydává! A jen pro přesnost: náklady na exekuce, proti nimž pan Němec tolik brojí, nedostává ten, kdo peníze půjčil (tedy věřitel), ale exekutoři podle sazebníku ministerstva spravedlnosti. To jen aby bylo zcela jasno, kde je podstata problému, na který chcete upozorňovat.

Poznámka druhá je z pohledu Home Creditu ještě důležitější. Tvrzení advokáta Němce, že se firmy pana Kellnera vyhýbají v ČR daňové povinnosti tím, že odprodají pohledávky za klienty, je prokazatelná lež. Skutečnost je taková, že prodej pohledávky přináší Home Creditu výnos a ten je přirozeně daněn v ČR. A jen pro doplnění: tuzemské společnosti ze skupiny PPF pana Kellnera zaplatily v ČR vloni na daních téměř čtyři miliardy korun, což nás řadí mezi pět největších plátců daní.

Milan Tománek, Home Credit

Jak spokojení byli spokojení rekreanti?

Respekt 37/2017

Váš komentář k tezím paní Muriel Blaive mě nemile překvapil a svým laděním by se spíš hodil do Reflexu než Respektu (včetně trapné karikatury P. Reisenauera). Váš týdeník přece nebyl v minulosti příliš ochoten se spokojit se zaběhnutými představami o naší historii, jak je patrné na článcích problematizujících první republiku či pranýřujících divoký odsun českých a moravských Němců.

Muriel Blaive navíc ani neříká nic skandálního. Důležitost pomyslné společenské smlouvy mezi ovládajícími a ovládanými jako základní podmínky pro konstituování panství najdeme již u Machiavelliho. Do jaké míry je ta smlouva normativně „dobrá“, je jiná věc. Její akceptace aspoň polovinou společnosti je ale podmínka sine qua non. Nic jiného přece Blaive netvrdí. Naopak zastánci výlučně represivního charakteru minulého režimu nejsou schopni zodpovědět otázku, proč se ten režim v roce 1989 tak snadno zhroutil, dokonce ani ti milicionáři si nevystřelili ani jednou. A nebyli to ostatně i komunisté, kteří také seděli za jednacím stolem a rychle pochopili hloubku ztráty společenské podpory, takže přechod k pluralitně demokratickému režimu přinejmenším nezdržovali?

Škoda že se Respekt zjevně tak sveřepě drží represivní interpretace minulého režimu, protože právě v době odbourávání občanských svobod a právního státu v některých dosud pluralitních demokraciích (Turecko a patrně i Polsko) nám přístup nastíněný Muriel Blaive může více prozradit o nebezpečích pro přežití otevřené společnosti. Ta přitom často nepřicházejí pouze zvenčí, ale jsou také nesena a na čas přijímána výraznou částí občanů a žijí z jejich vzájemné polarizace a – klausovsky řečeno – nediskuse. A o tom koneckonců svědčí i naše vlastní historie po roce 1945. Současně by bylo možné tázání M. Blaive a dalších historiků vzít jako inspiraci pro ty situace, kdy bude opět třeba z nějakého autoritářštějšího mocenského aranžmá (v němž můžeme být dříve, než si myslíme) vyjít ven či dosáhnout naopak vyšší kvality naší demokracie.

Přeji proti vám a Respektu, abyste vám zpočátku nekonvenující názorové pozice nezadupávali do země a vzali si z nich právě to inspirativní, co by mohlo být přínosem pro uvažování o demokracii a právním státu v českém veřejném prostoru.

Marek Benda

Co se stroj dozví z vašeho obličeje

Respekt 37/2017

Článek se mi líbil, myslím, že potenciál ke zneužití rozpoznávání obličeje je vysoký, a je dobře, že se o tom mluví. Článek nicméně zmiňuje studii o rozpoznávání sexuální orientace podle tváře – a technická stránka této studie byla v odborných kruzích terčem velké kritiky. Asi nejpodstatnějším problémem je, že byla trénována na fotkách z jedné konkrétní seznamky. Vzhledem k tomu, že seznamky často sdružují lidi s podobnými preferencemi na vzhled (obzvláště v gay komunitě), tak spíše než skutečné rozdíly v rysech tváře zachytil algoritmus povrchní rozdíly mezi tím, jak se vkus a sebeprezentace konkrétní homosexuální subkomunity liší od toho, jak na své protějšky chtějí působit heterosexuálové. Ostatně k hlavním rozdílům mezi gayi a hetero muži, které algoritmus identifikoval, patří jas a kvalita fotek (tedy použití instagramových filtrů), přítomnost vousů a hubenost. Nelze tedy čekat, že by tento postup fungoval dobře na fotkách „z ulice“, v širší populaci a už vůbec ne tam, kde lidé svou orientaci skrývají. A podobných problémů s použitými daty i algoritmy lze najít mnohem více.

V nedávné době se objevila podobně pochybná studie, která se snažila podle tváře rozpoznat zločince. Některé státy USA také používají algoritmy pro předpověď rizika, že se člověk stane recidivistou na základě socioekonomických údajů. Zdá se tedy, že jsme svědky vzniku jakési moderní obdoby frenologie (zdiskreditované pseudovědy, která hledala spojitost mezi osobnostními rysy a tvarem lebky). V tuto chvíli algoritmy téměř určitě orientaci či sklony ke kriminalitě nenajdou, ale je riziko, že by někdo mohl uvěřit tomu, že to dokážou. A na základě algoritmu pak komplikovat životy náhodným lidem (nebo politickým odpůrcům).

Martin Modrák

Priorita, která bolí

Respekt 37/2017

Do článku o učitelských platech se vám bohužel vloudil omyl. O hnutí ANO je pod tabulkou s čísly napsáno, že „jeho představitelé mluví o tom, že učitel by měl brát 150 procent průměrného platu“. To je hodně zavádějící. ANO zveřejnilo 3. září svůj program (den před studií IDEA, proto v tabulce není), kde uvádí trochu obojakou větu:

„Prosadíme více peněz do školství tak, aby se platy učitelů na konci volebního období v roce 2021 dostaly minimálně na 150 procent jejich stávající výše.“ Tedy za čtyři roky učitelský plat o polovinu vyšší než učitelský plat dnes, nikoli než prům. mzda roku 2021. (tj. místo 29,5 tis. Kč by měli učitelé včetně ředitelů zhruba 44,5 tis. Kč).

Průměrná mzda při ročním růstu 4–5 procent z poslední doby dosáhne roku 2021 zřejmě 34–35 tisíc, plat učitele by byl roku 2021 i při plném uskutečnění programu ANO pouze zhruba 130 procent průměrné mzdy a oproti ostatním vysokoškolákům opět na zaostávající úrovni kolem 73 procent, zatímco průměr zemí OECD je 86 procent.

Mezi 35 zeměmi OECD bychom tak poskočili z posledního místa na místo zhruba 7. od konce. To bohužel opět není vize, která by nás posunula ve světové konkurenci od montoven ke vzdělanostní ekonomice.

Dušan Mourek,

ekonomický analytik

Jaký je český zájem

Respekt 37/2017

Sobotka je jednoznačně státník. A plebsem rozšiřované pomluvy jeho osoby (sralbotka apod.) sedí na naše „Velikány plebsu“ – Zemana, Klause, Babiše, Okamuru a další. Na Západ i na Východ od našich hranic to naštěstí na rozdíl od nás bezpečně vědí. A to je dobře.

František Kratochvíl 

Hmatám město veliké

Respekt 34/2017

V rozhovoru hovoří Albína Mrázová s Petrem Bradáčem o velmi náročné a drahé přípravě hmatových map pro osoby s těžkým postižením zraku. Zmiňované mapy mají svůj význam a i my obdobný technologický postup v některých případech používáme – například má-li být mapa umístěna veřejně, pod širým nebem, či se očekává její opakované mnohonásobné použití.

Zmiňované náklady na takovou mapu v tisících korun a desítkách hodin práce jsou tedy i dle našich zkušeností reálné. Přístup nevidomých k mapám je tak značně limitován a nevidomým neumožňuje mapy užívat obdobným způsobem a v obdobných situacích, ve kterých běžné vizuální mapy užívají vidící. Právě i z těchto důvodů vznikl (společnou prací střediska Teiresiás Masarykovy univerzity, střediska ELSA Českého vysokého učení technického a společnosti Seznam.cz) nástroj pro rychlé, jednoduché a levné vytvoření hmatové mapy libovolné oblasti pokryté mapovým portálem Mapy.cz (dostupný je buď přímo na adrese hapticke.mapy.cz, nebo k výběru jako jedna z mapových vrstev na běžné adrese Mapy.cz).

Oproti mapám zmiňovaných v rozhovoru trvá příprava hmatové mapy tímto způsobem pouze několik minut, náklady na ni jsou pouhých pár desítek korun a není při tom třeba žádné (v oblasti služeb osobám se zrakovým postižením) neobvyklé a drahé vybavení, ani speciální znalosti či dovednosti. Protože se podklad pro hmatovou mapu generuje automaticky z běžných mapových podkladů, jsou také okamžitě k dispozici všechny mapové aktualizace a je možné takto vytvořit mapu pro libovolné území v ČR a SR.

Na rozdíl od map v rozhovoru zmiňovaných, které vždy budou dostupné pouze v omezeném počtu kusů a na omezeném počtu míst, tyto mapy může mít (s jen velmi mírnou nadsázkou) každý nevidomý u sebe doma chvíli po té, co se o nějaké území začne zajímat.

Boris Janča, Teiresiás – Středisko pro pomoc studentům se specifickými nároky, MU

Oprava

V minulém čísle jsme v článku Priorita, která bolí mylně uvedli, že „ČSSD a lidovci chtějí učitelům přidat od listopadu 15 procent a v příštím roce znovu 15 procent“. Ve skutečnosti se spor mezi hnutím ANO a zbytkem vládní koalice vedl jen o dva měsíce - zda se učitelům přidá už v listopadu nebo až od nového roku.

Studie think tanku IDEA se nejmenuje Nízké platy učitelů: hodně drahé řešení, ale Nízké platy učitelů: hodně drahé šetření.

Za chyby se omlouváme.