Ve jménu otce
Jak se Jean-Claude Juncker stal otloukánkem i obráncem Evropy
Kritici Jeana-Clauda Junckera budou mít ve středu šťastný den. Předseda Evropské komise pronese výroční projev o stavu Unie a podle toho, co před uplynulým víkendem svěřil evropskému serveru Politico.eu, hodlá osmdesátiminutovou řeč tentokrát pojmout jako „osobní manifest“. A ten slibuje víc příležitostí k útokům a rozhořčení než věcný souhrn, jak na tom EU je.
Vlády jednotlivých členských zemí přesto Juncker v minulých týdnech vyzval, aby mu pro inspiraci poslaly, co by měl ve své řeči zmínit, a konkrétně ta česká by měla být potěšena. Výzvu k další integraci, v obraně, i zahlazování příkopů mezi západem a východem, což Češi uvedli, hodlá Juncker podle informací, které pronikly na veřejnost, zmínit.
Přesto lze právě z Česka čekat pískot, až Juncker ve středu dopoledne před poslanci ve Štrasburku domluví. V kritickém názoru na momentálního předsedu Evropské komise si většina zdejší politické scény notuje a shoduje se i s převažujícím – slyšitelným – veřejným míněním. Juncker je pro Čechy takový evropský Kalousek – může za všechno. Za brexit, za uprchlíky, za regulace, za nízkou oblibu Unie v Česku… „Je to prostě arogantní byrokrat, který nemá sebemenší vizi a sebereflexi,“ shrnul to čtenář Respektu v jedné z diskusí na Facebooku a získal za to zdaleka nejvíc palců vztyčených pochvalně vzhůru.
Važ si, hochu
Juncker je vášnivý čtenář. K rozladění svého týmu, který mu hlídá program, se dokáže na hodiny zavřít ve své kanceláři ve třináctém patře budovy…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu