Klinická smrt

V listopadu to budou tři roky, co na žižkovském kopci funguje Autonomní sociální centrum Klinika. Respektive mohly by být: po rozhodnutí odvolacího pražského městského soudu z minulého týdne by totiž měli aktivisté léta chátrající objekt vyklidit a předat ho tomu, komu patří. Tím je od minulého roku Správa železniční dopravní cesty, na niž ho bezúplatně převedl Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových.

Lidé starající se v Klinice o chod centra s knihovnou, kavárnou, kurzy cizích jazyků a různými zdarma přístupnými workshopy se ještě dovolají k Nejvyššímu soudu. Nicméně železničáři budou podle svého vyjádření dělat všechno pro to, aby nechtěné nájemníky z někdejší polikliniky co nejrychleji dostali pryč. Třeba i za pomoci policie, která si to tady ostatně už párkrát vyzkoušela. Aby je pak ovšem vždy nechala zase vrátit zpět, protože se někdo z politiků nechal přesvědčit, že tu mají svůj smysl.

A to skutečně mají. Klinika je dnes v Praze jediným tolerovaným squatem, stát dal budovu dokonce na rok zdejšímu kolektivu smluvně do oficiální správy. Objekt totiž neměl žádné využití a bez jakýchkoli veřejných nákladů se najednou našel někdo, kdo o něj začal pečovat a vyvíjet v něm smysluplnou činnost. Navíc Klinika vždy stála na straně sociálně slabých, o něž má mít veřejný sektor největší starost a sám na to nestačí.

V době začátku uprchlické krize jako jedna z prvních u nás organizovala dobrovolnickou pomoc, nemajetným otevřela sociální prádelnu, zájemcům o studium…