Neonormalizace na FAMU

Vnitřní personální spor na pražské FAMU se v posledních dnech vyhrotil ve veřejnou debatu o podobě výuky na uměleckých vysokých školách. Na jejím počátku stálo rozhodnutí děkana Zdeňka Holého neprodloužit smlouvu dokumentaristovi Vítu Janečkovi, neboť podle něj otevřenou kritikou školních poměrů pedagog této škole škodí. To se záhy přeneslo v klíčovou otázku: Mají se budoucí filmaři učit především „řemeslo“, aby mohli dělat dobré filmy, nebo i něco jiného, tedy „kritické myšlení“, po kterém tak volá Janeček? Část pedagogů FAMU se v petici proti Janečkovi vyslovila pro první možnost, část v petici proti Holému pro druhou.

Člověk nad sporem nemusí dlouho rozumbradovat, aby mu došlo, že proti sobě oba názorové proudy stojí naprosto nesmyslně. Oním řemeslem se přece v umění už dávno nebere jen schopnost dokonale zacházet s daným tvůrčím nástrojem. K obsluze filmařské techniky či psaní scénářů člověk nepotřebuje studovat pět až sedm let bakalářského a magisterského cyklu. Mnohem podstatnější a těžší přece je kultivovat v sobě schopnost originálně vnímat svět kolem sebe, dokázat ho interpretovat a pak o něm vydat nezaměnitelnou zprávu. Čili naučit se v rámci řemesla právě kritickému myšlení.

Filmař není chirurg, aby celou školu piloval svůj um k předepsanému mistrovství, díky němuž v praxi neudělá fatální chybu. V umění neexistují pravidla, která se lze našprtat a podle nich celý život postupovat. Naopak: tvorba je založena na neotřelých experimentech, smělém hledání, a…