Ministři a jazyky

Začalo září, které letos předznamenává nejen nový školní rok, ale také rozjezd žhavé fáze předvolební kampaně. Možná je žhavá až příliš (viz články uvnitř čísla), což bohužel tradičně vede k tomu, že se věnuje menší pozornost věcným tématům. Jedním z volebních závazků by například mělo být, že ve vládě nezasedne nikdo, kdo neumí plynule anglicky. Vlastně není ani třeba mluvit plynule, ale prostě se domluvit. Je to v našem největším zájmu.

V češtině nedávno vyšla zajímavá kniha Matthewa Qvortrupa Angela Merkel, ve které mimo jiné popisuje první summit Evropské unie, který zažila ve funkci německé kancléřky. Qvortrup nejdříve zmiňuje, že předcházející kancléř Gerhard Schröder byl sice poměrně úspěšný doma, ale „na evropských summitech působil dost žalostně“, protože „jeho angličtina byla chabá“.

„Na rozdíl od svého předchůdce,“ píše Qvortrup, „dokázala Merkel konverzovat s ostatními čelnými politiky anglicky. Promluvila si individuálně skoro s každým včetně francouzského prezidenta, který se anglicky, jak bylo pro jeho generaci obvyklé, naučil v padesátých letech jako student během výměnného pobytu v Harvardu.“

Výsledek osobních schůzek byl impozantní, protože vyjednala během jednoho večera dohodu na snížení peněz pro zemědělskou politiku, Británie souhlasila se snížením částky, která se jí vracela ze společného rozpočtu, a klesly i příspěvky jednotlivých zemí do unijní kasy. Šlo přitom o věci, na kterých se dlouho marně hledala shoda.

Postavme si vedle toho obraz českého ministra vnitra Milana Chovance, který seděl při evropských jednáních sám u velkého stolu, protože neumí žádný jazyk, zatímco všichni ostatní ministři spolu vyjednávali vestoje tváří v tvář.

Pokud nechceme nekonečně naříkat, že s námi nikdo nemluví, musíme se konečně změnit. Základem je schopnost se domluvit, k tomu se pak musí přidat i budování důvěryhodnosti a vytváření partnerských vazeb. Věci se mění vyjednáváním, ne plačtivým žbrbláním do českých médií či na sociálních sítích.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery

šéfredaktor