Aby lidé zapomněli na běh času

Často o vás čtu, že patříte mezi nejvýznamnější světové hornisty, v nějakém nedávném hodnocení se dokonce psalo, že jste nejlepší světový hornista. Těší vás to?

Sestavovat žebříčky sólistů, orchestrů, zpěváků je naprostá hloupost v oboru, který není měřitelný.

Já mám na vás zajímavou vzpomínku. Koncert vážné muziky před deseti lety, já při ní usínám, najednou mě něco probudí a já – úplný laik – jsem poznal, že slyším něco mimořádného. Byl jste to vy s hornou. Co mě to probudilo?

To nevím, ale já to mám tak – když dokážu nějakou skladbu, a nemusí být ani nijak složitá, zahrát tak, že srdeční rytmus nebo vnímání času přestanou existovat, je to dobré. Mně by naopak nevadilo, kdyby vás moje hraní dostávalo do nějakého polosnu, do dimenze, která vám může zjitřit vnímání.To nadřazuju tomu všemu umění hornistickému, technickému, interpretačnímu. Beru lesní roh taky jako přístroj, který mi dává možnost něco zpívat, něco produkovat tak, aby lidé zapomněli na běh času a soustředili se jenom na zvuky.

To je vaše interpretace hudby?

Slovo „interpretace“ trochu svádí k tomu, že by se ta napsaná hudba měla nějak dodělávat, vykládat. Já s tím slovem zacházím strašně opatrně, protože si myslím, že stačí ta skladba. Nějakou interpretaci hudebníka beru s velkou rezervou. Já to vidím v těch notách, v tom zápisu. Tam je spousta skrytých informací. Třeba Gustav Mahler říkal: „To…