Musí padat jasné otázky

Zamyslet se, co by bylo, kdybych byl prezidentem, se podobá dětským sněním, kdy si člověk představuje věci, které nikdy nenastanou. A v tom jsou podobné úvahy prosty dospělých strategií, praktických úvah a opatrných tezí.

Co bych dělal? Mluvil bych o tom, kam patříme jako společnost, která si zvolila demokratickou cestu, a slovy Karla Čapka: „Také my jsme Dover, a naše hranice jsou útesy Západu.“ Takto bych mluvil nejen k lidem u nás, ale hlavně v zahraničí. Nejsme a nebudeme středem světa, který hýbe dějinami – postačí, když budeme čitelný, spolehlivý a pevně zakotvený partner.

Mluvil bych také o tom, co je ve společnosti pozitivní: kolik lidí pomáhá ostatním, kolik sociálních pracovníků obětuje dny a noci, kolik učitelů za strašných podmínek nevzdává práci s dětmi, kolik starostů zvelebuje obce. Jsem hluboce přesvědčen, že nejsme společností negativní, rasistickou, přízemní a hloupou. Naopak. Prezident je ten, který má ukazovat to dobré, ne zneužívat negace. Opět parafrází slov teologa Oty Mádra: „Demagog pracuje se strachem, skutečný politik s odvahou.“

Jednal bych pak nejen podle litery, ale i ducha ústavy. Prezident zde není od toho, aby zneužíval nevyřčených skulin v pravidlech, má být tím, kdo je respektuje. Svým jednáním by měl poukazovat na to, že platí také nepsaná pravidla, jež má smysl respektovat – a kdo jiný než on by měl jít příkladem.

Mluvil bych,…