Za jakou cenu?

Populární článek v New York Magazine z minulého týdne o vlivu globálního oteplování začíná zlověstně: „Je to, věřte mi, horší, než si myslíte.“ A pak předpovídá v New Yorku vyšší teploty, než jaké jsou dnes v Bahrajnu, nebývalé sucho všude, kde se produkují potraviny, šíření nemocí, jako je dýmějový mor, dosud uzavřený pod sibiřským ledem, a permanentní ekonomický kolaps. Může svět tváří v tvář takovým katastrofálním proroctvím hledat útěchu u těch, kteří tvrdí, že lze vcelku rychle a bezbolestně přejít ke stoprocentně obnovitelné energii?

Odpověď na tuto otázku je na první pohled žalostně depresivní. Navzdory klesajícím cenám vyrábí vítr a slunce na celém světě pouze 5,5 procenta elektřiny. Síla vody je jako obnovitelný zdroj elektřiny mnohem významnější, ale náklady na její využití stoupají a investice se snižují. Když poptávku po energiích vezmeme z širšího hlediska, včetně energií, které se používají pro vytápění domácností, v dopravě a průmyslu, sníží se podíl větru a slunce na titěrných 1,6 procenta (viz tabulka). Eliminovat v dohledné budoucnosti z energetického mixu fosilní paliva se tedy zdá nemožné.

Avšak všechny změny ve výrobě energie, jako byl přechod od uhlí k uhlovodíkům ve 20. století, trvaly mnoho desítek let. A právě tempo změn určuje, kam půjdou investice. Zelení jsou proto mnohem optimističtější. V uplynulém desetiletí byly na koni solární fotovoltaika (FV) a energie z větru. Přestože se investice v minulém roce trochu snížily, Mezinárodní…