Z lásky k Putinovi

Poslední zjištění o vztahu kampaně Donalda Trumpa s Ruskem jsou užitečná, protože mohou pomoci odhalit tajemství, jež bylo vždy podstatou celého příběhu. Proč má Trump tak vřelý vztah k Rusku a k Putinovi? Pro Trumpa je takový postoj velmi neobvyklý a nějaké vysvětlení si rozhodně žádá.

Na rozdíl od domácích témat, kde Trump vyzkoušel všechno možné z celého politického spektra, v zahraniční politice si drží jasné konzistentní postoje už třicet let. Jeho první důležité vystoupení k veřejným otázkám v roce 1987 mělo podobu inzerátu v několika novinách a ten začínal slovy: „Japonsko a další země již několik desetiletí zneužívají Spojené státy americké.“ Dále v něm tvrdě kritizoval Saúdskou Arábii, „zemi, jejíž samotná existence je plně v rukou USA“, a další „spojence, kteří nám nepomáhají“.

Od tohoto pohledu na svět se Trump nikdy neodchýlil. K seznamu padouchů časem přidal další státy, naposled Čínu a Mexiko. O té první ve své knize nabízené během kampaně prohlásil: „Někteří si přejí, abych Čínu nenazýval nepřítelem. Tím ale přesně je.“ Později dodal, že „nemůžeme dovolit, aby Čína nadále znásilňovala naši zemi“. Několik měsíců před oznámením vlastní kandidatury tweetoval: „S Mexikem nechci mít společného nic kromě neproniknutelné ZDI, která jim zabrání okrádat USA.“

Trump je v zahraniční politice příkladem politika, kterého historik Walter Russell Mead nazývá jacksoniánem (podle Andrewa Jacksona), tedy někým, kdo je instinktivně nepřátelský k jiným zemím a jejich…