Folklor vrací úder
Ze začátku spojení slov „folklor“ a „mejdlo“ vzbuzovalo u některých rozpaky. Dnes je toto hudebně-taneční mecheche hojně navštěvováno jak milovníky folkloru, tak i třeba pražskými hipstery. „Lidem zkrátka folklor začal chybět,“ říká Anežka Konečná (26), spolupořadatelka Folklorního mejdla.
Folklorní mejdlo, to zní kapku divoce a nesourodě.
Může to působit kontroverzně, ale název vznikl cíleně. Spolu s Eliášem Molnárem, se kterým „mejdla“ každý měsíc pořádáme, jsme kdysi přemýšleli, jak to udělat, aby tahle akce nebyla jen záležitostí určenou pro uzavřený kolektiv folkloromilců, ale naopak se otevřela všem. A zdálo se nám, že slovní spojení Folklorní mejdlo je cesta, jak toho dosáhnout.
Podařilo se?
Z názvu určitě každý pochopí, o co se jedná: folklorní party, na kterou se nemusí bát přijít s tím, že se ztrapní, protože tančit ani zpívat folklor neumí. Zároveň ani bohapustá kalba, ale akce, kam se jde nenásilně folklorně kultivovat. I když je pravda, že ze začátku pro lidi, kteří se ve folkloru pohybují, hlavně pro Moraváky, bylo spojení slov „folklor“ a „mejdlo“, tedy typicky českého slova, totálně neskousnutelné. Měli pocit, že tím folklor przníme.
Jak se dá nenásilně folklorně kultivovat?
Celkem jednoduše. Zveme kapely působící nejenom v Praze, ale samozřejmě i z různých regionů z celé republiky. Takže když přijede cimbálka z Valašských Klobouk, na mejdle se učí tance valašské točené, zavíjačka, písničky typické pro tuto lokalitu.
Ale nepředstavujeme jen regionální folklor, na mejdle vystoupil třeba brněnský dívčí sbor Kočičí jazýčky či pražská Lada, což sice nejsou tradiční folkloristické soubory, ale mají úspěch, protože ctí regionální…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Když máte pocit, že se v životě jen plácáte, možná je čas vyrazit za dobrodružstvím
