Z kombinéz do brnění
Co říká historie karlovarské soutěže o peripetiích českého filmu
Byla to rychlá akce. Režisér Jiří Menzel, čerstvě oceněný Oscarem za Ostře sledované vlaky, přijíždí tak trochu na poslední chvíli na festival do Karlových Varů, aby převzal dvě Velké ceny za snímek Rozmarné léto. Je rok 1968 a ocenění pro adaptaci Vančurova románu na úkor dalších dvou favorizovaných filmů, amerického Chladnokrevně a britského sociálního dramatu Smůla na patách, jsou nečekaná. Ale o to symboličtější a strategičtější. Nejen pro festival, ale i pro tehdejší vedení československého filmu. Prvnímu má zlepšit reputaci. Druhému zachránit tvář.
Soutěž festivalu v Karlových Varech, jehož 52. ročník začíná tento pátek, nemá dlouhodobě v porovnání se soutěžemi jiných festivalů stejné kategorie zrovna skvělou pověst a prestiž. Často paběrkuje a objevují se v ní tituly, o které Cannes či Benátky nestály. Nicméně nabízí napříč časem i zajímavější příběh než jen ten o Varech coby nejmenším mezi velkými – výpověď o zákrutech československé a české kinematografie.
Tři kroky zpátky
Zatímco se v roce 1968 snímky československé nové vlny hrají a vítězí na světových festivalech, na tom karlovarském se jich nedostává. V roce 1964 si sice Velkou cenu (budoucí Křišťálový glóbus) odneslo drama Obžalovaný od Jána Kadára a Elmara Klose, které je možné brát jako součást předvoje nové vlny, ale oba tvůrci patřili ke starší generaci. Filmy mladých nadějí jako Miloš Forman nebo Jan Němec směruje státní monopol za západní hranici.…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu