Dopisy

Krásný nový rozvod

Respekt 23/2017

Zcela souhlasím s oběma soudci a jejich přístupem k rozhodování o osudech dětí rozvádějících se manželů. I v rámci služby Linky pro rodinu a školu 116 000 opakovaně klientům vysvětlujeme, že stát jim nijak nenařizoval, že se mají stát manžely a rodiči, takže je nerozumné předpokládat, že ve chvíli rozvodu za ně najednou stát převezme odpovědnost. Na druhou stranu je nutné dodat, že i tzv. Cochemská praxe má své limity – existují osobnostně akcentovaní rodiče, kteří alespoň podle naší zkušenosti nejsou s to dodržovat jakékoli dohody a necítí odpovědnost za to, co se jim v životě děje. Obávám se, že tito rodiče budou soudy a soudce zahrnovat svými odvoláními, předběžnými opatřeními a návrhy na změny v rozhodnutí i nadále.

Jarmila Kubáňková, Ph.D., metodička služeb 116 000 a 116 123, statutární zástupkyně

Cochemské praxi fandím, současná praxe opatrovnických řízení je totiž poznamenána překvapivým faktem – na OSPOD (oddělení sociálně-právní ochrany dětí) i před opatrovnickým soudem je možné beztrestně lhát a také se to vyplácí. Falešná nařčení z toho, že jeden z rodičů (zpravidla otec) dítě fyzicky, psychicky či hladem týrá, má v úmyslu ho unést do Asie, je psychopat, napadá matku apod. (statistiky uvádějí, že pouze desetina takových udání je pravdivých), zůstávají nepostihnutelná i poté, co se je podaří vyvrátit. Křivě druhého rodiče obvinit je však velmi efektivní způsob, jak opatrovnické řízení protáhnout i na několik let, v případě rozvádějících se rodičů předškoláka to znamená, že dítě stráví velkou část dětství v nejistotě předběžných opatření, často v atmosféře indoktrinace. Řešením by bylo také zařazení takového jednání mezi správní delikty uvedené v zákonech o sociálně-právní ochraně dětí a sociálních službách. Na Cochemské praxi je výtečné to, že nutí rodiče dohodnout se a sankcionuje – na rozdíl od dnešního obvyklého stavu – toho, kdo dohodu bojkotuje. Širší zavedení Cochemské praxe by také vyřešilo kompetenční deficit organizací, jako je Acorus, pomocí kterých je snadné kohokoli stigmatizovat, ale které se zodpovědnosti za své vlastní omyly programově vyhýbají.

Petr Štěpánek

V pasti českých škol

Respekt 24/2017

Článek popisuje velmi přesně problémy, se kterými se české školství potýká. Jako učitelka i matka jsem přesvědčená, že děti u nás nemají rovný přístup ke kvalitnímu vzdělání bez ohledu na ekonomické a sociální postavení rodiny. Děti ze sociálně a ekonomicky znevýhodněných rodin svůj handicap nemohou dohnat v systému, kde je kvalita škol značně nevyrovnaná a úspěch u přijímacích zkoušek závisí spíše na tlaku ze strany rodičů a jejich možnostech dopřát svým dětem doučování či přípravné kurzy. Možnost některých škol vybírat si prvňáčky je ve chvíli, kdy je zároveň prosazována inkluze, naprosto nepřijatelná.

Vznik jakkoli vynikajících soukromých škol, včetně v článku zmiňované ScioŠkoly, však tuto situaci neřeší, naopak prohlubuje a fixuje do budoucnosti. Je pravděpodobné, že děti, které takovými školami projdou, budou i pro své děti podobné instituce vyhledávat. Tlak na systémovou změnu tak ze strany rodičů nenastane, vzdělanější rodiče budou volit „únik ze systému“. Problém vidím i v tom, že ani my, učitelé, žádný citelný tlak na změnu situace nevyvíjíme. Nedostatek kvalitních a motivovaných učitelů začíná být skutečně závažným problémem českého školství a bez citelného zvýšení finančního ocenění učitelské profese, její podpory a propagace nevidím žádné šance na změnu.

Tereza Matoušková, učitelka ZŠ

Opravy

V minulém čísle jsme v článku Éterová horečka u grafu Vývoj hodnoty etherea uvedli špatnou hodnotu jednoho etherea. Hodnoty měly být o řád nižší – tedy 200 a 400.

Za chybu se čtenářům omlouváme.