Jak vyplývá už z názvu, Chlapec na vrcholu hory od irského autora Johna Boynea (1971) chce navázat na Chlapce v pruhovaném pyžamu, spisovatelovu prózu určenou především pro mládež a pojednávající o holokaustu, která před více než deseti lety sklidila ohromný úspěch u kritiky i čtenářů. A podobnosti tu jsou: živé a úsporné popisy a dialogy, jasný a přímý styl, slovní zásoba a délka vhodná pro věk 12–15 let a především poutavý příběh, aniž se autor explicitně pouští do líčení všech možných hrůz. Ovšem je tu i jeden zásadní rozdíl: tentokrát Boyneův chlapec nezůstane nevinný.
S protagonistou Pierrotem Fischerem, klukem bez předsudků, jehož nejlepším kamarádem je hluchoněmý Žid, se seznamujeme roku 1936 v Paříži. V rychlém sledu událostí se z něj však stane sirotek toužící po bezpečí, který se ocitne v Hitlerově horském sídle Berghof. Nemá tu moc prostoru k přemýšlení; setkává se jen s dalšími nacistickými pohlaváry jako Goebbels a Himmler, třebaže důležitější je pro něj Hitlerův pes Blondi. Vůdce si zidealizuje a vidí v něm až otcovskou postavu, která mu připomíná biologického otce, Němce trpícího posttraumatickým stresem z první světové války. Začíná tak propadat propagandě a zjistí, že je mnohem výhodnější šikanovat než být šikanovaný: udává ty, kteří nejsou dost zapálení pro věc, zastrašuje ty, které vnímá jako méněcenné. A jak v něm postupně utichá svědomí, začíná z něj jít hrůza.
Nikdy sice nevystřelil, ale podílel se na smrti mnohých. Od vlastní…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu