Pultíková šikana

V anglo-americkém politologickém slovníku existuje často skloňovaný termín „bully pulpit“, který údajně poprvé použil první moderní americký prezident Theodore Roosevelt. „Bully pulpit“ se elegantnímu překladu do češtiny vzpírá, ale pro přiblížení postačí „pultíková šikana“. Navzdory poněkud odstrašujícím konotacím jde o výstižný popis skutečnosti, že každá veřejná politická funkce s sebou mimo zákonem stanovený výčet pravomocí přináší také nepsanou, ale snad i významnější příležitost skrze veřejné a mediální výstupy ovlivňovat (i nastolovat) veřejnou politickou debatu. Samozřejmě že čím vyšší ta funkce je, tím větší je vliv a dosah daného politika či političky za oním řečnickým pultíkem.

Kdybych byl prezidentem ČR, rád bych se pokusil o skloubení formálních a neformálních – pultíkových – nástrojů prezidentské funkce k formulaci (staro)nové vize české zahraniční politiky. Východiska pro tuto vizi vnímám (podle Jana Kužvarta) v triádě demokracie-multilateralismus-lidská práva, kterou definovali čeští (resp. českoslovenští) státníci Masaryk, Beneš a Havel. Zpoza svého pultíku bych usiloval o kormidlování české zahraniční politiky zpět k těmto třem pilířům, aktualizovaným a revidovaným pro potřeby současného světa.

K prosazování této české zahraničněpolitické vize bych přistupoval s pokorou a vědomím relativní nevýznamnosti naší země jako světového aktéra, což ale o to více podtrhuje význam aktivní a konstruktivní role ČR v multilaterálních organizacích, jichž je součástí…