Méně emocí, více letadel

Malý kvíz na úvod. Pochází heslo „Evropa musí vzít svoji obranu do vlastních rukou“ ze současnosti, nebo jde o pozapomenutou proklamaci z relativně dřevních dob Evropské unie?

Správná odpověď zní, že obojí je pravda. Stejný titulek přinesly tuzemské noviny jak minulý týden, tak před bezmála dvaceti lety, kdy s výše zmíněnou ambicí přišli tehdejší francouzský prezident Jacques Chirac a jeho současník, britský premiér Tony Blair. Evropa měla v živé paměti první balkánskou válku a druhá v Kosovu naplno hořela. Z obou konfliktů museli Evropany tahat Američané a tehdy poprvé zaznělo, že studená válka je pryč a Evropané by měli převzít větší díl odpovědnosti za svoje bezpečí.

Slova o převzetí odpovědnosti padla i minulý týden v Praze na konferenci iniciované evropskými komisaři, na níž se probíral jimi navržený plán, aby EU spojila síly v obraně. Tenkrát stejně jako dnes leccos skřípalo, jak ukázala konference, situace je ale přece jen jiná.

Rozum, bejby

Vraťme se ještě na chvíli do minulosti. Chirac s Blairem v roce 1998 představili velkolepý plán, jak dodat Unii 60 tisíc vojáků v neustálé pohotovosti, kteří by byli schopni zajistit nebo udržovat mír v konfliktních uzlech za hranicemi EU. Jak ale plán procházel sítem národních zájmů jednotlivých zemí, šest let poté z něj zbylo jen torzo – mnohem skromnější „EU battlegroups“, bojové jednotky o velikosti 1500 vojáků, přičemž v pohotovosti by byly vždy jen dvě.

Nasazení v terénu byly jednotky schopné v roce 2007,…