Formality stranou, dámy a pánové

Účinná spravedlnost by měla být rychlá a srozumitelná, říkají poučky z právních učebnic. Případ korupce Davida Ratha a jeho kompliců se ale táhne a jeho výstupy se pro běžného pozorovatele začínají matoucím způsobem křížit. Takže prohra tuzemské justice? Zatím není důvod si zoufat. Jsme svědky běžného procesu ve svobodné společnosti: mimořádně motivovaný obžalovaný si může dovolit špičkové obhájce, proti kterým stojí zkušení žalobci, takže do hledání spravedlnosti v případu Rath už vstoupily soudy všech stupňů i kvalit, a dokonce ministr spravedlnosti svým právem podat stížnost proti rozsudku. Není tedy žádným překvapením, že se nám před očima odehrává souboj mnoha právních fines a názorů. Podstatné je, aby na konci stála, když ne už rychlá, aspoň srozumitelná spravedlnost. Pořád není vyloučeno, že k ní případ směřuje.

Rozsudek nezákonný, ale platný. Nebo naopak?

Nejnovějším verdiktem je rozhodnutí Nejvyššího soudu. Odposlechy v případu Rath byly podle něj nasazeny oprávněně, soudy nižších stupňů neudělaly chybu, když akceptovaly důvody navržené policií a státními zástupci. Tedy přesně opačný pohled, než jaký na odposlechy před půl rokem ve svém překvapivém rozhodnutí zaujal vrchní soud.

Přibližme si tedy situaci, v níž se po verdiktu nacházíme. Po čtyřletém vyšetřování a následném procesu dostal Rath loni u středočeského krajského soudu 8,5 roku vězení za prokázanou korupci. Vrchní soud v Praze tento rozsudek před půl rokem zrušil. Nezpochybnil sice žádnou…