Sbohem, Ameriko
K čemu může Evropa využít nevyzpytatelnost Donalda Trumpa
Pohledy do historie nebývají vždy dobrým měřítkem pro současnou politiku. Přesto za pozornost stojí výpočet, který otiskl list The New York Times: kdyby v dobách úsvitu průmyslové revoluce nějaká globální vláda přiřkla Američanům stejný podíl na světovém bohatství fosilních paliv jako všem ostatním obyvatelům světa, pak by Spojené státy vyčerpaly svůj díl už v roce 1944. Zhruba v době, kdy se jejich jednotky vyloďovaly na plážích Normandie.
To se naštěstí nestalo. Amerika je pak ovšem zároveň zemí, která v celkovém součtu vypustila do atmosféry nejvíc skleníkových plynů ze všech. Přepočteno na obyvatele je i dnes největším producentem emisí. Oznámení prezidenta Trumpa, že odstupuje od pařížské dohody o ochraně klimatu, tedy znamená, že se Spojené státy odmítají podílet na řešení problému, jehož jsou největšími viníky. A rovněž Donald Trump v minulých dvou týdnech stvrdil obavy, že jeho politický styl bude samolibý a cíle nacionalistické a krátkozraké. Dal tak za pravdu německé kancléřce, která prohlásila, že na Ameriku už nebude vždy spolehnutí jako dosud.
O čem to mluví?
Dohodu o klimatu, která má udržet růst globální teploty v přijatelných mezích, předloni v Paříži podpořily téměř všechny státy světa. Závazky jednotlivých zemí jsou v rámci dohody dobrovolné, smlouva neobsahuje žádné sankce. Nedává tedy smysl, když Trump říká, že se k ní jeho země může zase připojit, pokud se mu podaří vyjednat lepší podmínky. O čem to vůbec mluví, když nechce snižovat emise…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu