První natáčecí den nového filmu. Vstávám jako obvykle: v půl sedmé budím kluky a jdu chystat svačiny do školy. Snídani dnes výjimečně připravila manželka Eva, já jím jahody, rychle se kazí, tak je třeba s nimi hnout. V půl osmé je klid, ze školáků zůstala doma jen nejstarší dcera Hanka, v září se začne učit na maskérku, a tak ji dnes beru s sebou, aby viděla, jak se dělá film. Ostatní členové štábu už jsou v té době dávno na místě – v kancelářské budově na okraji Prahy. Až tam na desátou dorazíme, budou už mít několik scén natočených… To je luxus producenta: jeho bitva sice začíná několik let před prvním natáčecím dnem, ale při samotné exekuci si může přispat nebo vypravit děti do školy.
To pomocný režisér neboli „pomocňák“ Rosťa v tyrkysových šortkách s palmami, jehož mocný hlas je slyšet už z parkoviště, dnes vstával podstatně dříve. Společně s vedoucím produkce Jindřichem mají vše na povel. Jindřich mimo plac a Rosťa na place. „Plac“ je středobod dění, i když to může být i zakouřená sklepní kobka jako právě teď v našem případě. Většina lidí ze štábu tam při „ostré“ neboli když se točí, nesmí, aby nerušila, a tak pozorně poslouchají vysílačky a ti šťastnější sledují „odkuk“, tedy monitor, na kterém hlídá dění režisér Honza. Ta nejdůležitější postava, kterou byste ale v běžném natáčecím provozu klidně mohli přehlédnout. Šeptá hercům, co mají dělat, a sebeironicky komentuje skutečnost, že si vyžádal další opakování záběru, i když všichni ostatní mají pocit, že ten…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
