Na začátku byl rauš

Začalo to opojením z The Beatles a taky z první cigarety. Člověk ho toužil zažívat znovu a znovu, ale dosáhnout ho bylo čím dál těžší. Zhruba takové je dospívání bezejmenného hrdiny z bezejmenného maloměsta, jež zachycuje svižná novela Cobainovi žáci. Narozen v roce černobylské tragédie, rockovou hudbou uchvácen v měsících po sebevraždě Kurta Cobaina, na prahu dospělosti v době vrcholící ekonomické krize. To jsou jen některé a spíše nezřetelné milníky, mezi nimiž se odehrává příběh vypravěče: vlasatého outsidera v odrbaném oblečení. Přeje si proslavit se s kapelou, ale víc času tráví opilý levným vínem, zkouřený trávou nebo pod vlivem lysohlávek.

V duchu Pelcova románu …a bude hůř tu líčí Miroslav Pech příběh skupinky mániček, které utíkají od nudy a bezperspektivní budoucnosti k jakémukoli vytržení. Během těchto momentů cítí, že skutečně žijí. Zdrojem největšího napětí a zároveň i slabinou příběhu vyprávěného ich-formou je to, že autor se věnuje více tomu, k čemu se jeho hrdinové utíkají, ale méně už vykresluje od čeho. Rodinné situace, ekonomické zázemí, poměry malého města jen probleskují mezi příhodami z mejdanů, chodeb kuchařského učiliště nebo zkušebny. Pech líčí reakce svých hrdinů,  následky a excesy, ale příčiny si musí čtenář domýšlet.

Neposkytuje vysvětlení, proč vypravěč, který prožívá idylické dětství, náhle začne přitakávat sebedestrukci. Může za to rodina? Parta? Nuda a neporozumění? Možná ani jedno, možná od všeho trochu. Proměna se…