Ecce homo!

„Nahradí nás stroje!“ „Zanikne práce!“ „Lidé budou zbyteční!“ Strašidelných titulků týkajících se budoucnosti přibývá úměrně rychlosti technologického pokroku. Takzvaná revoluce strojů, někdy označovaná za Revoluci 4.0, má lidstvu přinést nejen revoluční možnosti, ale také revoluční rizika. Opravdu se máme čeho bát?

Uznávaný americký fotograf Chase Jarvis na temnou budoucnost nabízí recept. Nedávno na amsterdamské konferenci The Next Web tvrdil, že jediné, co člověka odlišuje od strojů, je kreativita. Stroj umí dělat věci mnohonásobně rychleji, ve větším množství a v dokonalém provedení, ale sám nevymyslí nic nového. Jedině člověk dokáže vytvořit něco jedinečného, originálního, nakombinovat již známé informace či postupy a dát jim další rozměr a význam. Jarvis dokonce kreativitu označuje za novou formu gramotnosti, za základní podmínku existence a přežití ve světě plném strojů.

Moc hezky se to poslouchalo. Člověk, který se díky vlastní kreativitě prosadil nejen v uměleckém, ale i podnikatelském světě, přece ví, o čem mluví. Má na svém kontě knihy, mobilní aplikaci, úspěšnou vzdělávací on-line platformu, dokonce investuje do cizích projektů.

Jenže má to háček – kolik znáte podobných renesančních osobností nabitých kreativitou, které by obstály a zazářily tváří v tvář strojové dokonalosti? Na stejné konferenci vystoupila americká youtuberka, která s pomocí počítače vybaveného strojovým učením za dvě hodiny složila několikaminutovou píseň, kterou byste nerozeznali od…