Cesta z Manchesteru

Šílenství teroristů na evropské půdě dosáhlo dalšího stupně. Britský džihádista libyjského původu Salman Abedi cíleně zaútočil na děti a dospívající dívky, které v Manchesteru zašly na koncert. Bombou připevněnou na svém těle zavraždil dvaadvacet lidí a desítky jich zranil. Následoval již dobře známý koloběh reakcí. Odpůrci imigrace a islámu opakovali, že dochází na jejich slova; liberální tábor varoval před panikou, jež je cílem teroristů, a uklidňoval poukazem na to, že teroristických útoků v Evropě sedmdesátých let bylo více než dnes.

Evropa je skutečně, ve srovnání se všemi jinými kouty světa, pořád mimořádně bezpečným kontinentem. Tohle ubezpečení však přestává z řady důvodů zabírat. Teror minulosti cílil na představitele státní či ekonomické moci, nyní se může obětí stát každý – i veselé dívky na koncertě. Média a uživatelé sociálních sítí do úmoru probírají každý detail útoku, který tak vyvolává mnohem více smutku, zloby a strachu než teror v mediálně chudší minulosti. Zároveň mají obavy veřejnosti i své racionální jádro: není totiž žádný důvod k optimismu, že tahle vlna teroru brzy skončí. Naopak. Několik trendů, které v nedávné studii shrnul norský odborník Thomas Hegghammer, nasvědčuje tomu, že spíše bude hůře.

Nezavírat oči

Islám je nesmírně různorodé náboženství, v posledních desetiletích však v jeho rámci jednoznačně posilují radikální islamistické proudy. Je to i důsledek misionářské činnosti Saúdské Arábie, odkud se do světa vyváží ta nejvíce…