Slušný Čech v krematoriu

Vlastně si tahle inscenace dost sedá do aktuální nálady. V době masivního sdílení snadných receptů na bezpečnější a šťastnější svět přichází Národní divadlo s kusem ukazujícím, že pro víru v uspořádání nových, rozuměj „lepších“, pořádků jsou někteří jedinci ochotni zlikvidovat i vlastní rodinu. A pak nepočítaně dalších rodin.

Takové je poselství Fuksova Spalovače mrtvol. Knihy z roku 1967, kterou hned následující rok proslavil Herzův film s Rudolfem Hrušínským v titulní roli Karla Kopfrkingla. Národní divadlo mělo se zinscenováním předlohy velké ambice – proto si z Divadla Na zábradlí vypůjčilo Jana Mikuláška, jednoho z nejpřesvědčivějších režisérů naší divadelní scény.

Obchodní žároviště

Vzhledem k věhlasu filmové adaptace měl ztíženou práci. Fuksova Kopfrkingla si každý ztotožňuje s Rudolfem Hrušínským, stejně jako Haškova Švejka. Když na podzim Spalovače mrtvol uvedlo ostravské Divadlo Petra Bezruče, obsazením robustního Norberta Lichého vyšlo vstříc právě obecné představě o podobě hlavního (anti)hrdiny. Ovšem v knize se o ní nic konkrétního neříká. Mikulášek se tedy odhodlal k odvážnému kroku, porušil kánon a Kopfrkingla svěřil typově zcela odlišnému herci: vytáhlému blonďákovi Martinu Pechlátovi.

Také prostředí změnil. Ze sterilní morbidity krematoria, kde Kopfrkingl láskyplně pečuje o své žároviště, přenesl hru do honosných kulis nákupní galerie…