Politika13. 2. 201612 minut

Nejsme extremisté a nesnášíme granty

Disponuje mimořádnou schopností skloubit práci s občanskou angažovaností. Natáčí dokumentární filmy a vytváří díla ve veřejném prostoru. Devětadvacetiletý Vladimír Turner ale především z pozice levicového aktivisty bojuje za lepší svět. Stál u zrodu pražského Autonomního sociálního centra Klinika a byl tam i v den, kdy se stalo terčem žhářského útoku.

Jan H. Vitvar

Jak zevnitř vypadal útok na Kliniku?

Přišel jsem až ve chvíli, kdy přijížděli hasiči s policií. Dostali jsme echo a jeli na pomoc. Nikdo netušil, kolik tam je lidí, jestli to bude pouliční boj, jestli jedeme hasit oheň nebo ošetřovat naše kamarády.

↓ INZERCE

Připravovali jste se na fyzický střet?

Ne. Už přes den mě napadlo, že teoreticky je dobrá chvíle na útok. Bylo jasné, že hodně aktivistů a lidí z neonacistické scény je na demonstracích a protidemonstracích. Ale že by byl někdo připravený na ozbrojený boj s lidmi v kuklách a zápalnými předměty, to ne.

Jak reagovali návštěvníci Kliniky?

Lidé byli hodně vyplašení. Pořád dokola se omílá, že Klinika je doupě levicových extremistů a radikálních anarchistů. Jenže k nám prostě chodí úplně rozmanité publikum. V tu chvíli tam byli hlavně návštěvníci, kteří přišli z demonstrace na koncert. A ti se v životě nesetkali s podobným druhem násilí. Řadě z nich došlo, že neonacismus je reálná věc a že věci, co se tady děly v devadesátých letech a my na ně zapomněli, se můžou zopakovat.

Měli jste strach, že se během noci situace zdramatizuje?

Během večera tam pracovalo asi padesát lidí zvenčí. Pomohli nám zabarikádovat okna, uklidili jsme střepy, vyhodili ohořelé věci a policejní pásky. Chtěli jsme, aby to místo nepůsobilo hrozivě. Nakonec se pouštěla hudba a Klinika byla znovu plná. Byl to takový…