Volání Teheránu

„Je to událost desetiletí. Přinejmenším. Žádná větší šance se zase dlouho nenaskytne.“ V půli ledna pomáhal organizovat obchodní návštěvu českých byznysmenů v Íránu a takhle mluví Lukáš Martin ze Svazu průmyslu a dopravy ČR o příležitostech, které země českým firmám nabízí. Nejenom jim. Ani ne před dvěma lety byl Írán, tuhá diktatura s kleriky v čele, kvůli své snaze vyrobit jadernou bombu a podpoře mezinárodního terorismu světovým vyvrhelem, trestaný přísnými mezinárodními sankcemi. Dnes je všechno jinak, atomové reaktory v perské říši se zastavily a zalévá je beton a malé i velké světové firmy se předhánějí v tom, kdo toho v zemi víc postaví, víc jí prodá a pomůže dohnat víc než desetiletou ztrátu, způsobenou sankcemi. Nebo jiným pohledem: kdo získá víc, než se úsměvy ajatolláhů opět změní v zachmuřenou nepřátelskou tvář.

Přijďte, všichni

Od chvíle, kdy Írán loni koncem léta začal couvat od práce na své bombě, přistálo na teheránském letišti sto třicet podobných zahraničních delegací, plných politiků a obchodníků, jako byla ta česká. V Íránu se pracuje od soboty do čtvrtka, takže připadá jedna návštěva na pracovní den. Touha účastnit se přestavby země je obrovská: perský stát bude v příštích letech elektrifikovat železnici, kupovat vlaky a letadla, stavět silnice a dálnice, opravovat ty staré a budovat nové elektrárny – uhelné i z obnovitelných zdrojů –, vyměňovat zastaralé stroje v továrnách. A velkostavbami to jen začíná, Írán zaostává ve všem a šanci udělat…