Krnáčová v objetí pandy

Zastupitelstvo hlavního města přijalo návrh na partnerství Prahy a Pekingu. Usnesení neprošlo v pondělí radou města a primátorka Adriana Krnáčová (ANO) tak návrh sama zařadila na zastupitelstvo. Před hlasováním pak probíhala na magistrátu vášnivá debata. „Svět se změnil. Svět se mění pořád a od roku 1989 se změnil hodně,“ zdůvodnila spolupráci Krnáčová. „Je to jeden z dalších kroků, abychom pro Prahu získali pandu,“ dodala po schválení svého návrhu.

Kritika se týkala hlavně toho, že Praha bude nadále uznávat jednotnou politiku Číny. „Hlavní město Praha v souladu s vládou ČR nadále uznává politiku jedné Číny, stejně jako uznává Tchaj-wan jako nedílnou součást čínského území,“ píše se v dokumentu. Tento bod chtělo mnoho zastupitelů z usnesení vyřadit. Následující glosa vznikla hned poté, co primátorka ohlásila, že se chystá na cestu do Číny, kde chce vyjednat partnerství s Pekingem:

Zoologické zahrady nerady slyší, když se o nich mluví jako o zvěřincích. Jako zvěřince kdysi možná vznikaly, od té doby je ale mnohé jinak, namítají. Učí prý lásce ke zvířatům, vzdělávají, dokonce některé ohrožené druhy zachraňují.

Na podporu nezištných úmyslů se obvykle uvádí argument, že zoologické zahrady si zvířata mezi sebou zásadně neprodávají, ale zdarma posílají do příhodnějších životních podmínek, do větší šance k rozmnožení a tím dalšímu vzdělávání, zachraňování, posilování vztahu ke zvířatům a tak dále. Stejně mluví i pracovníci pražské zoologické zahrady. Jenže pak se na obzoru objeví šance dostat do Prahy pandu a všechno je jinak.

Pražská primátorka ohlásila, že se chystá na cestu do Číny. Chce vyjednat partnerství s Pekingem a probrat možnost získání pandy velké, možná páru. Právě dění kolem pand staví všechny ideály zoologických zahrad do výrazně jiného světla. Všech asi devatenáct set pand velkých, které na světě žijí, patří čínské vládě.

Jiné státy mohou některou z nich dostat do pronájmu na omezený čas, pokud si to z pohledu čínských komunistů zaslouží. Třeba pokud uzavřely dobrý obchod jako Britové před pěti lety, nebo začaly s Čínou podle jejích představ udržovat dobré vztahy jako Američané začátkem sedmdesátých let 20. století.

Dobré vztahy a vzrůstající obchod má na kontě i Česko, žádost tedy není bez šance. Nebude to však levné. Podle dostupných zpráv Číňané požadují milion dolarů za jednu pandu na rok, přitom i případně narozená mláďata patří Komunistické straně Číny.

Ta se ale v podmínkách zoo rodí velmi zřídka. Ve skotském Edinburghu, kde jediné dvě „britské“ pandy jsou, došlo od roku 2011 už ke dvěma potratům. Otěhotnění pandy a rození mláďat v zoo bývá velmi komplikovaná operace se zapojením čínských expertů a dohlížitelů, každá zoo o ně však stojí. Dávají totiž šanci na výrazné zvýšení tržeb, které mohou pronájem a složitý chov pandy zaplatit.

Přitom Čína může mláďata kdykoli odvézt, jako se to stalo zoo ve Washingtonu po přijetí dalajlamy v Bílém domě. Právě kritiky okupace Tibetu drží Čína na uzdě často tím, že vyhrožuje odebráním pand.

Panda je jistě roztomilé zvíře, stala se ale předmětem obchodů a cynické politiky, která není roztomilá ani trochu. Pečlivě se kolem ní počítají peníze a tvrdě prosazují zájmy, ovšem rozhodně ne zájmy zvířat. Ukazuje to i styl, jímž o pandách přemýšlí šéf pražské zoo Miroslav Bobek. Podle něj by bylo třeba dát pandy „na prestižní místo blízko vchodu, kde by se dala vybudovat i restaurace s prodejnou suvenýrů“.

Pokud však vedení Prahy zbyly nějaké ideály a nechce mít pouhý zvěřinec pro zábavu, kde jde o peníze, senzaci a chovatelské pudy šéfů zoo, měla by pandy odmítnout. Nechat se vydírat čínskou vládou kvůli tomu, abychom se mohli trochu víc pobavit v zoo, je absurdní.