Revoluce Václava Klause

Podle Václava Klause je vítězství Donalda Trumpa v amerických volbách vítězstvím „normálních, obyčejných, zdravý rozum používajících lidí“, například všech členů Institutu Václava Klause. Stejné souznění s výsledkem vyjádřil přes svého mluvčího prezident Miloš Zeman, podle něhož nám „normální Američané ukázali, že lze porazit mocenský konglomerát prolhaných médií a nabubřelých pseudoelit“.

Jako vítězství normality vnímá nástup Trumpa i někdejší ministr za ODS Alexandr Vondra, jehož znechucení z pseudoelit donutilo dokonce prchat z rodné Prahy na chalupu: velkoměsta v Česku totiž podle Vondry „začínají ovládat vegetariáni, nekuřáci, transvestiti, cyklisti, homosexuálové a já prostě potřebuju utéct občas na venkov, kde jsou ještě normální chlapi a ženský“.

Kdyby někdo podobným jazykem charakterizoval voliče Donalda Trumpa, považovali by to všichni zmínění politici za strašlivou věc, za odpor k demokracii, povýšenectví od reality odtržených papalášů. Protože politická nekorektnost se v jejich pojetí může používat jenom jedním směrem – proti odpůrcům jejich pohledu. Ale na tom teď nesejde. Důležité je, abychom rozuměli politickému proudu, který tito pánové reprezentují a který se teď Trumpovým vítězstvím cítí posílen.

Nejlépe to ukazuje text Václava Klause, z něhož jsme tady už citovali. Podle něj „byl poražen svět politické korektnosti, svět přetvářky, svět potlačování svobody projevu, svět elitářského sociálního inženýrství, svět smiřující se s úpadkem Západu a zříkající se jeho tradičních hodnot“. Tento poražený svět reprezentují podle Klause v různých zemích různí lidé, „u nás jim říkáme havlisté“.

Pro Klause je brexit i Trumpův úspěch „revolučním vítězstvím“ a „revolučním efektem“ a bývalý český prezident vyzývá občany, „aby nezůstalo jen u nich“. Jakou revoluci nám Václav Klaus chystá, bohužel nekonkretizuje, takže si ji každý může představit po svém.

Přes jejich záměrnou mlhavost v cílech a rozdělující rétorice je nutné s Klausem, Vondrou či Zemanem dnes a denně polemizovat a nutit je i sebe k preciznějšímu pojmenování hodnot, o které nám jde. Nesmí se jim podařit postavit proti sobě města a vesnice, elity a občany, politiky a voliče, novináře a veřejnost. Své místo tu musí mít věřící i homosexuálové, cyklisti i řidiči aut. A vztah k Západu se nesmí vyznávat jen tehdy, když se někomu hodí. Jsme spolu v dobrém i zlém, ať už nám vládnou myšlenkově bližší či vzdálenější strany, protože to je podstata svobodné společnosti – myšlenky se mění, ale fundamenty demokracie zůstávají.

Vzhledem k tomu, že ve čtvrtek oslavíme 27 let od znovunabytí naší svobody, je dobré si to připomenout.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery

šéfredaktor