Proč chceš, abych to natáčel?

Většina z nás se nechce měnit. Chceme být sami sebou, možná co nejlepšími verzemi sebe samých,“ přemítá v duchu Nick Cave, zatímco technici ve studiu připravují nahrávání. „Ale co když se stane událost tak strašná, že se člověk prostě změní. Z osoby, kterou znal, v tu, která mu vůbec známá není.“

Scéna pochází z dokumentu One More Time With Feeling (Ještě jednou, a s citem), jehož jednorázová projekce minulý čtvrtek v kinosálech po celém světě včetně Česka uvedla vydání Caveova alba Skeleton Tree. Na ploše téměř dvou hodin tu divák slyší písně z novinkové desky, ale také spoluprožívá zpěvákův zápas se zármutkem a snahu o pochopení onoho nového člověka, kterým se stal a kterým nikdy být nechtěl.

Vše změnila tragická událost loňského července, kdy zpěvákův patnáctiletý syn Arthur zemřel po pádu z útesu v Brightonu poté, co si vzal dávku LSD. Cave tou dobou zrovna začínal s přípravami šestnáctého alba své kapely Bad Seeds a stín traumatu určil podobu nových skladeb na Skeleton Tree.

Autor, který celou kariéru vyznával písně coby malé dramatické útvary, si textařsky v mezních životních situacích přímo liboval; ve zpěvu často přehrával a brával na sebe úlohy romantiků, kazatelů, násilníků i sexuálních predátorů. Nyní přichází s deskou, jejíž mrazivost a tíseň pramení především z toho, že na Caveovy poměry vůbec teatrální není. Nepopsatelné drama skutečného života dalo vzniknout desce, na níž Cave jen minimálně hraje na klavír a také se málokdy…