Boj o afro
Fakt, že může být vysoce politické i to, co si kdo oblékne na pláž, vidíme na aktuální debatě o burkinách. V Jihoafrické republice se nyní vede bouřlivá diskuse o úpravě vlasů, kterou vyvolaly protesty středoškolaček v Pretorii. Dívky se vzbouřily proti školnímu nařízení, podle něhož nemohly černošské studentky nosit do školy účes zvaný afro. Školní kánon sice afro vysloveně nezmiňuje, ale věnuje se podrobně pravidlům pro vlasy, které „musí být rozčesané“ a účesy musí být „upravené“. Afro tedy těmto nárokům jednoduše nevyhovuje.
Po bouřlivém jednání za účasti učitelů, rodičů a vedení školy se pravidla změnila, ale jak upozorňuje on-line magazín Quartz, rigidní normy jsou společné řadě jihoafrických škol. Také proto, že do mnoha institucí včetně vzdělávacích neměli černoši dlouho přístup. „Složení škol se po konci apartheidu změnilo, jejich pravidla nikoli,“ shrnuje Quartz. Což pro vůdkyni protestů, třináctiletou Zulaikhu Patel (na fotografii), v praxi znamenalo, že kvůli výraznému afru musela opakovaně měnit školu. Učitelé jí vytýkali, že svými „exotickými“ vlasy ruší ostatní studenty; spolužáci si ji zase dobírali, že má hlavu jako zelí.
Google a konec svobodné vůle
Lidstvo kráčí v ústrety třetí éře existence, píše na slovo vzatý znalec lidských dějin Juval Noach Harari ve Financial Times. Jeho esej je avízem na novou knihu, tentokrát o budoucnosti – Homo Deus: Stručná historie zítřka. Co nás tedy čeká? Po éře, kdy lidé věřili, že jejich osud určuje Bůh, a po éře zvané humanismus, kdy věřili, že ho mají ve svých rukou, jak tvrdil Jean-Jacques Rousseau, přichází éra „dataismu“. Je to éra velkých dat, která o nás sbírá třeba Google. „Už dnes se stáváme čipy v obřím systému, jemuž nikdo doopravdy nerozumí,“ píše autor.
Jak se na nás valí informace a e-maily, někde se o nás ukládají data, jež jsou vyhodnocována podle algoritmů. Éra humanismu čelí velké výzvě, jíž je předpoklad svobodné vůle. Éra dataismu může tento předpoklad převrátit naruby. Až dosud jsme věřili, že se řídíme kombinací pocitů a rozumu: že víme o sobě dost, abychom se rozhodovali správně. Jenže v éře dataismu bude o nás počítač vědět o hodně víc než my sami – třeba internetový Amazon o našich čtenářských návycích. A to je jen začátek.
Harari předpokládá, že lidé si na tuto éru zvyknou a budou se obracet na počítač o radu. Například i v otázce sňatku: „Poslyš, Google, uchází se o mne John i Paul. Mám je oba ráda, ale každého jinak. Co bys mi poradil?“ A Google mu „vypočte“ lepšího manžela: „Na základě mých informací a mého algoritmu založeného na statistikách o milionech vztahů ti radím, aby sis vzala Johna, s 87procentní pravděpodobností s ním budeš v dlouhodobém vztahu víc spokojena…“ Nebude perfektní a nebude se tak tvářit. Ale lidé se na něj přesto budou obracet stále častěji, předpokládá Harari. S jistou „povinnou nadějí“ ovšem dodává, že pokud se vám tyto představy nelíbí, můžete zkusit se jim vyhnout, anebo jim navzdory důvěřovat v sebepoznání, dělat vlastní rozhodnutí a mít tak osud alespoň částečně ve vlastních rukou.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
