Reportáž z neklidného Kolína nad Rýnem

Na konci druhého novoročního týdne působí plac za hlavním nádražím v Kolíně nad Rýnem chladně a opuštěně. Teď večer už je ve většině přilehlých kancelářských budov tma a po prostranství se prohání studený vítr. Za normálních okolností by tady nyní postávaly skupinky mužů s cigaretou a pivem – kombinace stánku s párky, noční prodejny alkoholu a příjemně vytápěné provozovny McDonald’s sem tradičně přitahuje bezdomovce, drogově závislé a další noční tuláky. Dnes tu ale člověk hledá jejich postavy marně. Místo nich svítí ze středu náměstí policejní anton a u vchodu do nádražní haly kontrolují policisté lidem dokumenty. Právě stojí u mladého muže, jehož tvář – hnědé oči, bradka a černé vlasy – napovídá, že by mohlo jít o čerstvého přistěhovalce.

Vzpomínka na hrůzy silvestrovské noci, kdy u nádraží gangy stále ještě ne v úplnosti vypátraných mužů sexuálně napadly a okradly stovky žen, je v Kolíně pořád přítomná a u nádraží platí dál maximální ostraha. V okolí parkuje pět dalších policejních aut a v halách patrolují dvojice mužů a žen v uniformách, veškeré vchody navíc střeží pracovníci ostrahy Německých drah. Po obvyklých skupinkách kapsářů ani stopa. Jen blázni by tady teď zkoušeli štěstí.

Na kamenných schodech u kolínského dómu hned naproti nádraží vznikl malý pomníček. Původní květináč s bílým bramboříkem brzy obklopily další květiny, mezi nimiž se dnes povalují letáky s nápisy jako „Žít bez strachu“, „Ruce pryč“, ale i „Příště dostanete pěstí“. Vzkazy jsou připomínkou…