Dopisy

MINULÝ TÝDEN

RESPEKT 2/2016

Není pravda, že by soudce zamítl žalobu proto, že „je dobře, že žalovaná říká své názory nahlas, že víme, co si myslí“ atd. Žalobce by totiž musel prokázat zásah do svých osobnostních práv. Úspěšný by mohl být v případě, kdyby (konkrétně o něm) p. Semelová například řekla, že przní malá děvčátka nebo že je imbecil. K zásahu do jeho osobnostních práv však nemohlo dojít tím, že dotyčná řekla svůj pohled na historické události.

I popírání holokaustu může být jen trestným činem, nikoli ale civilním deliktem, který má konkrétního přímo poškozeného. Pokud soudce řekl, že stran výroků o trestný čin nejde, a tím to končí (jde potom už jen o svobodu projevu i pro výroky mylné, iritující, demagogické). Civilním právem už to zvrátit nelze. Pokud by žalobci náhodou soud vyhověl, pak by se tisíce lidí mohly soudit i o to, že je děsí či irituje tu Zeman, tu Klaus, tu Dienstbier atd. Jinými slovy, v kauze p. Semelové jde o zneužití práva, byť „pro dobrou věc“ (zpranýřovat nebo potrápit provokující stalinistku).

Jan Potměšil

ZÁVODY NA SNĚHU BEZ SNĚHU

RESPEKT 2/2016

V Bedřichově se letos jela už 49. ČEZ Jizerská 50. Počasí navzdory. Článek byl připravován v době, kdy organizátoři ještě pracovali na tom, aby se letošní ročník vůbec uskutečnil. Závod se kvůli nedostatku sněhu jel v náhradním formátu – na okruzích v délce 4 km, které byly kompletně připraveny z technického sněhu.

V roce 2014, kdy jsme závod museli v jeho novodobé historii podruhé zrušit kvůli počasí, jsme se jako organizační výbor rozhodli, že v budoucnu už nikdy Jizerskou 50 neodvoláme. Přes počáteční obavy účastníků jsme připravili závod, který si drtivá většina běžců chválí. To, co mnozí považovali za potenciální průšvih, byla od začátku detailně naplánovaná náhradní varianta.

Víme, že počasí neporučíme – na základě analýzy od Českého hydrometeorologického ústavu tak jednáme o novém termínu Jizerské 50 v příhodnější období tak, aby se jezdila ve své tradiční variantě a na sněhu. Boj o budoucnost závodu nevzdáme a tradici padnout nenecháme. Zároveň bych rád opravil nepřesnost v textu – kompletní rozpočet Jizerské 50 se pohybuje mezi 18–20 miliony korun.

Tomáš Leixner, tiskový mluvčí ČEZ Jizerské 50

MÁ SMYSL CHODIT DO ŠKOLY?

RESPEKT 1/2016

Jak trefný článek Marka Švehly, analyzující problémy středního školství, tak komentář Tomáše Feřteka zdůrazňují jednu zásadní potíž našeho vzdělávacího systému. Tou je nedostatečná komunikace s těmi, kvůli kterým škola vlastně existuje – žáky samotnými.

My, žáci, vidíme školství z jiného úhlu a jsme schopni spatřit v systému problémy, jež zůstávají pohledům zpoza učitelské katedry nebo z kanceláří ministerstva skryty. Na vlastní kůži každý den pociťujeme funkčnost vzdělávacího systému, a tudíž bychom přirozeně měli mít právo vyjádřit svůj názor na instituce, které mají na náš život zásadní vliv.

Nejde o ultimativní, expertní a jednostranné rozhodování, ale o spolurozhodování o něčem, co se nás bytostně týká. Těžko lze demokraticky a zodpovědně měnit školství, aniž by byly brány v potaz všechny úhly pohledu. I proto by středoškoláci rádi poskytli ten svůj, který byl ale většinou přehlížen. Vedle žehrání nad zbytečností některého učiva se mezi studenty objevují poznámky mnohem zásadnější. Mnozí si totiž uvědomují, že jisté věci potřebné do života by se ve škole naučili rádi, jenže ta jim to ve většině případů neposkytuje.

Proč se ve škole například nedozvíme praktické informace o tom, jak začít podnikat? Škola studentovi předává mnoho věcí, bohužel mezi nimi většinou není to, jak se orientovat ve spleti úřadů, založit si firmu, vyplnit daňové formuláře či si opatřit stavební povolení.

Některá důležitá témata probíráme pouze povrchně, neboť na ně není čas. Jedná se třeba o principy politické a společenské kultury, volební systém či způsoby fungování státu. Finanční gramotnosti se na školách ještě jakž takž daří, na rozdíl od úplně přehlížené gramotnosti právní. Neučíme se rozumět médiím, kriticky hodnotit informace a na základě toho si vytvořit a rozvíjet vlastní názor.

Čeho je naopak nadbytek, jsou do přílišné hloubky jdoucí informace ve specializovaných předmětech, které většina žáků v životě pravděpodobně nevyužije (částečně i kvůli tomu, že žákům praktické využití znalostí v různých kontextech nikdo nevysvětlí). Drtivá většina tak pojme vůči určitému předmětu postoj, že v rámci poklidného dokončení studia onen předmět překousne s horší známkou, a těší se na maturitní ročník, kde se s ním už nebude trápit. To nutně studenta stresuje nejen proto, že danou látku obvykle hůře chápe (čemuž tedy podprahově napomáhá poměrně logický odmítavý postoj), ale také proto, že by raději více času investoval do předmětů, jež ho naplňují a vidí v nich materiál pro svůj budoucí rozvoj.

Celých 81 procent středoškoláků nevěří, že můžou ovlivnit své okolí (JSNŠ, 2012). Hlavním místem, kde žáci tento skličující pocit získávají, je právě škola. Možná by ale pomohlo, pokud by se na žáky pohlíželo více jako na svéprávné partnery než jako na nevyspělé jedince, kteří nemají ponětí o tom, co je v životě důležité vědět. Pevně věříme, že pak bychom mnohem raději skousli i nepopulární učivo.

Ač to může překvapit, i my, středoškoláci, se chceme učit. A jelikož vidíme, že systém, jehož úkolem je nám znalosti efektivně předat, místy selhává, rádi bychom se podíleli na změně.

David Bouz, 1. místopředseda České středoškolské unie, z. s.

OPRAVA

Na mapě rubriky Civilizace v minulém čísle jsme nechtěně barevně označili celý Kypr, Krétu a další řecké ostrovy jako součást Turecka.

V rubrice Minulý týden jsme uvedli, že Michal Kincl (TOP 09) je pražským zastupitelem, je však zastupitelem brněnským.

Za chyby se omlouváme.