Jak reformovat frustraci?

Neexistuje moc oborů, kde se hledají inspirace a vzory tak často a přiznaně jako v politice. Také Středoevropané si zvykli koukat směrem na západ, přesněji řečeno na anglosaské státy, pokud hledali inspiraci pro lepší, odpovědné vládnutí. Mělo to svoji logiku podloženou dějinami i přítomností. Obrázek, který k nám přišel poslední červnový pátek, ovšem vypadal jinak, než jsme byli zvyklí. Napřed Britové v podivném referendu (složitém, doprovázeném demagogickou kampaní) odmítli spolupráci se zbytkem Evropy. O několik hodin později k téhle krátkozraké, hazardní, do sebe zahleděné politice pogratuloval jeden ze dvou kandidátů na amerického prezidenta. Učinil tak při promluvě ke Skotům a nestálo mu ani za to, aby si zjistil, že Skotové hlasovali naopak pro setrvání v EU.

Jsou to dvě stěžejní výspy západního světa, odkud k nám přichází revoluce frustrovaných, těch, kteří ve stávajícím světě pro sebe nevidí budoucnost. Šéf britských separatistů Nigel Farage se po referendu pochlubil, že v téhle revoluci nepadají žádné výstřely – a měl pravdu. Dostatečnými zbraněmi jsou demagogie a lži, politická sázka na nevědomost a nespokojenost lidí. Pro nás to má jeden významný efekt: najednou neřešíme, jak anglosaskou inspiraci co nejrychleji vstřebat, ale naopak jak se jí co nejlépe ubránit. Uměli jsme si ještě nedávno představit tak velký obrat?

Nechceme takovou migraci

Česko proto musí na událost reagovat. Britské referendum bylo ovšem tak zmatenou událostí, že nese jen málo…