Rikardo Arregi

66 VERŠŮ V OBLEŽENÉM MĚSTĚ

Když se poklidně procházím náměstími a ulicemi Gasteizu,

tak jako každý den, cestou z práce či za přáteli,

najednou si překvapeně pomyslím,

že dělat právě tohle tady a často

je velmi nebezpečné

a když se dívám na střechy, odhaduji,

tvářím se nebojácně, ale mám chuť se třást,

kterou z nich by si vybral odstřelovač,

odkud přijde kulka,

která přemění mou hlavu v krvavý černý květ,

protože toto příliš velké náměstí je podezřelé. Ta ulice.

Park obklopený velkými domy.

Slyšel jsem, že v parcích v Sarajevu

už nejsou stromy,

protože obyvatelé je pokáceli, aby si zatopili v domech,

a najednou si překvapeně pomyslím,

že nemám doma vhodné místo na rozdělání ohně.

Navíc moje ulice je plná úředních budov,

a protože se zdá, že vládní budovy jsou důležité

v době války,

najednou si překvapeně pomyslím,

že moje ulice je možná v zóně bojů

a že už je možná zničen,

můj dům v Sarajevu.

Jak si poradí v Sarajevu někdo jako já?

Chodí třeba ještě do práce? Nebo

se tyto základní návyky už před časem vytratily?

A najednou si překvapeně pomyslím,

že mnoho škol je určitě zavřených;

ta moje je navíc na druhé straně kolejí,

blízko nádraží,

a zdá se, že koleje a nádraží jsou věci, které je třeba mít

v době války pod kontrolou.

Dlouho čekat na dopisy, které nepřicházejí,

a bez možnosti napsat, co je nového.

Jak nakupuji v Sarajevu?

Od…