Nechávám si zdát o drátcích

Sochy zobrazující křesťanské ctnosti v kapli Božího těla jsou tentokrát zakryté igelitem. Barokní prostor s honosnou klenbou při Univerzitě Palackého v Olomouci je zalitý rudým světlem, lavice využívané při konferencích jsou pryč, uvolnily místo tančícím lidem. Pozici oltáře, který jim udává rytmus, zaujal pro ten večer brněnský elektronický producent HRTL, vlastním jménem Leoš Hort.

Kroutit čudlíkama

Na stole má rozsvícenou lampičku, aby lépe viděl na spletenec drátů. Na první pohled působí chaoticky, ale čtyřiadvacetiletý Hort v něm dovede najít řád. Přepojováním kabelů vede zvuk podle citu čtyřmi kanály, prohání ho přes filtry a nabaluje na něj efekty a mění tak jeho barvu. K tzv. modulárnímu syntezátoru nemá připojené žádné klávesy, atmosférické i veselé rytmy vznikají přímo ve „střevech“ stroje. Melodii nehraje rukama, ale hlavou – jak sám říká. Každé vystoupení je svým způsobem jedinečné, protože nástroj nevydá totožný zvuk dvakrát; do hry se dostává nečekaný prvek náhody, jakého by počítač nebyl schopen. Ačkoli se dnes dá hudba vytvářet i v internetovém prohlížeči, mnozí elektroničtí producenti oprašují archaické nástroje s tím, že analogový zvuk vytvářený fyzickými přístroji je vřelejší než ten z jedniček a nul. Také Hort patří ke globálnímu trendu hudebníků, kteří chtějí jít pro vysněný zvuk „pod kapotu“ elektronické hudby. A z některých se díky tomu stávají i podnikatelé. Živí se výrobou přístrojů, které měly ze světa zmizet stejně jako vinyly nebo…