Před pár dny jsem se vrátil z pracovního pobytu v Izraeli, spojeného s rodinnou dovolenou v Jordánsku. Na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě jsem před dvaceti lety jako začínající vědec strávil se ženou a dětmi téměř rok a dodnes se tam všichni rádi vracíme. Věda v Izraeli je skvělá, a přestože nesouhlasíme s politikou izraelské vlády na okupovaných územích, máme v Izraeli řadu dobrých přátel. Jordánsko zase pro naši rodinu představuje ideální místo pro dovolenou. Na Blízký východ poměrně bezpečný a jen mírně policejní stát s minimem turistů nabízí nádhernou vyprahlou pouštní přírodu, tak odlišnou od české krajiny.
Jediný větší zádrhel při letošní cestě nastal na jordánsko-izraelském hraničním přechodu u Rudého moře, kde izraelští pohraničníci odepřeli mému synu Matějovi vstup do země. Protože nám odmítli sdělit důvod, můžeme se jen dohadovat, že zařazení na černou listinu souvisí s jeho předchozí návštěvou na Západním břehu. Matěj v létě roku 2013 měsíc dobrovolničil v Náblusu pro kanadsko-palestinskou charitu Project Hope. Ta si klade za cíl zabavit po škole děti palestinských uprchlíků, neboť mladí lidé bez smysluplné náplně volného času jsou přirozeně náchylnější k radikalizaci. Přestože Matěj pouze učil děti anglicky a hrál s nimi fotbal, izraelská okupační správa na podobné aktivity nepohlíží vstřícně a nezřídka pak zahraničním dobrovolníkům zakazuje další vstup do země.
Zařazování cizinců na černé listiny a odepírání vstupu do země podle často pochybných kritérií…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu