Brusel hadr

Pro veřejnost jsou památkou stavby jako Konopiště nebo Karlštejn,“ uvažuje Petra Ulbrichová, vedoucí oddělení ochrany kulturních památek ministerstva kultury, kde se rozhoduje, co bude památkově chráněno. Myslí to v nadsázce, ovšem částečně to vystihuje postoj kulturního ministerstva: většina staveb, které získají památkovou ochranu, je z předminulého století a starší. Přesto jistá část lidí – odborníci, aktivisté, fanoušci – zasílá na úřad další a další návrhy na ochranu staveb mladších 50 let. A některé ještě novější; budova ČKD na Můstku od architektů Aleny Šrámkové a Jana Šrámka byla dokončena v roce 1983 a už devět let poté byla zapsána mezi památky.

Vyhodnotit architektonickou a památkovou cenu nových domů je ovšem složité. Hodnota času, kterou mají předmoderní stavby automaticky, je tady minimální. Odstup je malý. Emoce naopak značné – velkou roli hraje vkus, osobní i kolektivní vzpomínky na dobu socialismu, často ještě nezpracované a bolestivé. Mnohdy se jedná o díla ještě žijících autorů. Technický stav nemusí být dobrý, často jsou po dílčích ne příliš šťastných rekonstrukcích. To všechno jsou důvody, proč je komplikované propracovat se u takových staveb k jejich památkové hodnotě. Zároveň se zpravidla jedná pod tlakem: návrh na památkovou ochranu podávají lidé ve chvíli, kdy stavbě hrozí demolice či přestavba. „To však není důvod památkové ochrany,“ zdůrazňuje Petra Ulbrichová.

Proces je to komplikovaný a nepříliš transparentní. Není tedy vůbec jednoznačné,…