Křišťálově čistý hrdina

Před 47 lety, přesně na Velký pátek 4. dubna, se na jihlavském náměstí zapálil Evžen Plocek. Zemřel o pět dní později v jihlavské nemocnici. Byl poslední v řadě živých pochodní, kterou začal v lednu 1969 student Filozofické fakulty Karlovy univerzity Jan Palach – jak známo na protest proti okupaci vojsky Varšavské smlouvy a počínající normalizaci.

Palachův čin přivedl na Václavské náměstí davy lidí, průvod se vydal před jeho fakultu a tehdejší prezident Ludvík Svoboda v televizi ocenil jeho osobní statečnost a dobrý úmysl. Víme, že historie neměří všem stejně, a příběh jeho následovníků je v tomto smyslu výmluvný.

Ve stejný den jako Palach se v Plzni, na místě někdejšího pomníku T. G. Masaryka, upálil pivovarský dělník Josef Hlavatý. Jeho čin neměl skoro žádný ohlas, komunistické noviny si daly záležet, aby se hrdinou nestal – popsaly ho jako alkoholika a nezodpovědného muže, který opustil rodinu.

Vlna protestních sebevražd pokračovala od ledna do dubna 1969, o sebevraždu z politických důvodů se pokusilo 29 lidí, sedm z nich zemřelo (Josef Hlavatý, Jan Zajíc, Evžen Plocek, Miroslav Malinka, Michal Lefčík, Blanka Nacházelová a maďarský občan Bauer Sándor). Pouze Jan Palach a osmnáctiletý student průmyslové školy v Šumperku Zajíc se stali národními hrdiny.

Čin ostatních se povedlo zpochybnit – třeba tím, že jako Hlavatý měli v krvi alkohol či údajně nežili dost řádně nebo se potýkali s psychickými problémy. Evžen Plocek i po 47 letech zůstává na hranici. V rodné…