Dopisy

Příští stanice Nahlas

Respekt 13/2016

Vtipným řízením osudu jsem si koupila minulý Respekt na letišti při cestě do Paříže, a tak jsem reportáž z Helsinek o muzikantech hrajících v tramvajích otevřela v pařížském metru. V metru, kde střídá harmonikář houslistu a ten zas operní zpěvačku s magnetofonem na kolečkách. Kde jste s umělci namačkáni tělo na tělo a jejich performance máte doslova přímo u nosu. Někdy máte štěstí na dobrého muzikanta, většinou spíš smůlu na vřískání. A z jedoucího vlaku nemůžete utéct. Rozhodně se nikdo z Pařížanů k tanci nepřidá, jen čekají na ticho.

V takovém prostředí působí článek opěvující buskery ve finské MHD jako dobrý ironický vtip. Co se na jednom konci Evropy může zdát jako otravná rutina, je na druhém považováno za nevšední umělecký projekt. Závidím Finům, že se jim vystoupení líbila. Já zatím sním o jejich neosobní a tiché tramvaji.

Jitka Pressová

Bůh nemůže být Brazilec

Respekt 12/2016

Chtěl bych poděkovat za článek rekapitulující stav ve státech Jižní Ameriky. Oceňuji pokrytí různých států světa, i když kvůli současným děním nejsou zrovna „in“. Nejen různými články a komentáři, ale i rubrikou Dopisy ze světa, kterou jste po krátké odmlce vrátili. Lépe se pak vnímají věci v souvislostech, obzvlášť když se pohled utváří v dlouhodobější perspektivě.

Jan Sovák

Vítejte v Čínsku

Respekt 12/2016

Musím se ozvat k textu úvodu citovaného článku, tj. k hodnocení kanálu Dunaj–Odra–Labe, jejž podle autorů údajně „několik mezinárodních studií uzavřelo jako nesmyslný“.

Na těchto studiích jsem se v průběhu posledních padesáti let aktivně podílel, a to jako pracovník bývalého Výzkumného ústavu dopravního a také coby člen tzv. Mezinárodní skupiny zpravodajů Evropské hospodářské komise při OSN v Ženevě. Ta připravila dva rozsáhlé dokumenty o proveditelnosti, potřebnosti a ekonomické účelnosti tohoto záměru. Na dokumentech spolupracovaly delegace všech podunajských států a také odborníci z Polska a bývalé NDR. Výsledky obou byly pozitivní a vyústily v požadavek, aby byla bezodkladně zahájena jeho konkrétní příprava. V souvislosti s tím bylo doporučeno, aby „Československo jakožto stát, po jehož území probíhá převážná část trasy propojení, se obrátilo s potřebnou iniciativou na vlády zemí, které spolupracovaly na této studii“ (což je přesný citát dokumentu ECE/UNO TRANS/SC3/105, přijatého v New Yorku v roce 1981).

Ve stejné mezinárodní organizaci jsem později působil jako člen – a částečně i jako předseda – pracovní skupiny EHK pro přípravu Evropské dohody o hlavních vnitrozemských vodních cestách mezinárodního významu (AGN). Tato dohoda byla přijata v Ženevě dne 19. ledna 1996. Jménem ČR byla podepsána v Helsinkách 23. června 1997 a v platnost vstoupila 26. července 1999 (Sdělení ministerstva zahraničních věcí č. 163/1999 Sb.). V dohodě je záměr Dunaj–Odra–Labe zařazen jako jedna z hierarchicky nadřazených součástí evropské sítě (trunk waterways). Dá se tedy říci, že neexistuje žádná mezinárodní studie, jež by prohlásila projekt za nesmyslný – závěry uskutečněných studií EHK jsou přesně opačné.

Ing. Jaroslav Kubec, CSc.

(Celé znění dopisu najdete na www.respekt.cz)

OPRAVA

V textu Úsvit radikálů v Respektu 13/2016  jsme mylně uvedli, že Jiří Černohorský je zakladatelem spolku Za naši kulturu a bezpečnou zem. Jiří Černohorský je jeho místopředsedou.

Za nepřesnost se omlouváme.