Mám sám sebe

Když jsem album dokončil, říkal jsem si, že jestli nebudu mít nominaci na žádnou cenu, tak budu smutný,“ přiznává Ondřej Mikula, hudebník vystupující pod jménem Aid Kid. A je v tom spíš nesmělost než namyšlenost a objektivní pohled na českou scénu, kde ročně mnoho čistě elektronických instrumentálních desek nevyjde a fenomén osamělých „ložnicových producentů“ ještě není zcela etablovaný.

Aid Kid nakonec neměl ke smutku důvod, protože si minulý měsíc odnesl trofej Objev roku z ceny Vinyla. „Vážím si jí nejvíc,“ říká Mikula na její adresu a je to v jeho případě pochopitelné. Výsledky této ceny reflektují nejaktuálnější pohyby zdejšího podhoubí a do značné míry jsou podmíněné generačně. V případě dvaadvacetiletého Mikuly to potvrzuje i skutečnost, že jeho vzestup v posledních sezonách je neodmyslitelně spjatý s Radiem Wave, veřejnoprávní stanicí pro mladé publikum, kde výrazně bodoval v soutěžích Startér a Czeching. Zdejší publikum v Aid Kidovi našlo dokonalého tvůrce internetového pokolení: cílevědomého solitéra, pro něhož je počítač hudebním nástrojem, zvukovou laboratoří, nahrávacím studiem i koncertním sálem – a jehož hudba se ze všeho nejvíc živí impulzy sítě.

Na volné noze

Přitom to začalo docela staromódně: snem o kytaře. Toužil po ní a v patnácti ji také dostal. Cíl byl zabodovat u táborového ohně, ale brzy si v praxi ověřil, že se skladbami od Priessnitz a Radiohead, které doma drtil, nakonec neudělá tolik parády jako jeho kolegové s…