My žijeme v Praze

Nejlepším městem pro život na světě je Vídeň (viz Téma), Praha skončila devětašedesátá, vklíněná mezi St. Louis a Detroit. Sestavovatelé žebříčku hodnotili města podle spousty kritérií v čele s politickou stabilitou, kriminalitou, dopravou či zdravotní péčí. I bez těchto vodítek je ale na první pohled zjevné, že máme Vídeň v lecčems dohánět.

Nejdůležitějším faktorem je přitom něco, co žádný žebříček zohlednit nedokáže. Totiž pocit obyvatel, že jejich město ví, co jim chce nabídnout k tomu, aby se jim v něm dobře žilo.

Kulturní potenciál

Vídeň má v tomhle oproti nám obrovskou výhodu. Už přes 20 let má v čele starostu Michaela Häupla, autora výroku: „Pokud jde o umění a kulturu, Vídeň není jen velkoměsto, ale světová metropole. Jednou jsem řekl, že mi umění ukazuje, jak může být život rozmanitý. A život je krásný – obzvlášť tady ve Vídni.“ Tohle je idea, kterou si Vídeň vetkla do štítu.

Ostatně přes polovinu globálních zpráv o městě tvoří právě zmínky o jeho kultuře. Radnice na ni proto dává ročně v přepočtu 6,2 miliardy korun, spolu se státní dotací na instituce typu Burgtheater či Albertina dělá subvence neuvěřitelných bezmála 19 miliard. To je skoro dvakrát víc, než má naše ministerstvo kultury na celou Českou republiku.

Vídeň zkrátka ví, co od ní obyvatelé a návštěvníci chtějí, a snaží se jim v tom vycházet vstříc. Srovnejme si to s Prahou: za dobu Häuplova vládnutí se u nás vystřídalo sedm primátorů, z nichž většina kulturu „matky měst“…