Vášně bankéře Kysilky

Když bývalý prezident Václav Havel v jednom z rozhovorů vzpomínal, jak ho napadl proslavený termín „blbá nálada“, odkázal poněkud tajemně na „jednoho známého, od nějž si to vypůjčil“. Mužem v pozadí byl bankéř Pavel Kysilka a nešlo o jedinou stopu, kterou ve zdejší společnosti zanechal. Po dvaceti třech letech ve vedení České národní banky a posléze České spořitelny se může cítit jako jeden z těch, kdo proměnili finanční návyky Čechů. Teď oznámil odchod – a začal se naplno věnovat vlastní proměně.

Rozhodují mladí

Ve zdejších bankovních kruzích představuje Pavel Kysilka model, který úplně neodpovídá klasické představě bankéře. Žádná strojenost, žádná sešněrovaná mluva, v níž se kupí jeden finanční derivát za druhým. Asketický muž s vyholenou hlavou přichází na rozhovor bez saka a kravaty a sem tam zálibně volí jadrnější výraz. Svět, v němž se roky pohybuje, popisuje jako plný „psychopatů“ a „technokratů“. „Okamžitě jsem nařídil dát to pryč,“ popisuje jedno z prvních rozhodnutí, která se mu dnes vybaví v souvislosti s příchodem do banky, již nyní opouští. Řeč je o inzerátu, kterého si náhodou podle svých slov všiml na webu České spořitelny. Banka v něm lákala zaměstnance, ať se hlásí ti, které baví „práce s penězi“. „Naprostý nesmysl. Copak jsme tiskárna cenin? Já chtěl takové lidi, co  chtějí rozumět životu klientů, baví je pomáhat ho plánovat a v bance vytvářet příjemnější prostředí.“

Zní to možná nabubřele, faktem ale je, že právě pod Kysilkovým vedením se…