Plzeň, 17. ledna 2015 v podvečer: V čase, kdy Francie pohřbívala oběti zakuklených vrahů, na plzeňském náměstí, ve vytrvalém, jemném dešti a před očima desítek tisíc zvědavých parta chlapů v žaketech a s buřinkami rozhýbala sedmimetrového železného anděla. Ten si klekl na koleno, aby si do jeho dlaně mohlo sednout nádherné stvoření v bílém a být při tom, až anděl druhou rukou zatáhne za lano visící snad z nebe a v katedrále zazní první zvon. A anděl z půldruhé tuny černého železa rozepjal křídla a vznešeně jimi mával, až se mi pomíjivě zazdálo, že se snad opravdu vznese nad katedrálu, jejíž zvony uvedl do chodu.
↓ INZERCE
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc
Mohlo by vás zajímat
Když máte pocit, že se v životě jen plácáte, možná je čas vyrazit za dobrodružstvím
Arthur C. Brooks, The Atlantic•20. 11. 2024