Hrátky s čertem

Na syrském nebi je těsno. Letouny západní a arabské aliance, ruské stíhačky i turecké letky monitorují dění dole na zemi a shazují bomby na své nepřátele. Avšak koordinace mezi nimi je minimální. Minulé úterý se proto stalo, co pozorovatelé války cítili v kostech přicházet již delší dobu: přímý střet mezi státy, které na syrském bojišti oficiálně útočí na stejného protivníka.

Pilot turecké armády, tedy druhého nejpočetnějšího vojska NATO, sestřelil ruskou stíhačku, jež porušila hranice a několik vteřin letěla nad tureckou provincií Hatay. Sestřelení předcházely týdny tureckých stížností. Rusové pravidelně narušovali jejich vzdušný prostor a navíc shazovali bomby na vesnice na syrské straně hranic, v nichž žijí etničtí Turci. „Je to rána do zad,“ zlobil se však po incidentu Vladimir Putin a přešel do protiútoku: „Turecko napomáhá teroristům.“

Tuto logiku převzal také Miloš Zeman. V nejvyšších patrech domácí i světové politiky se objevilo podezření, které v debatách o Islámském státu (IS) padá již dlouho. Totiž že naši turečtí spojenci z NATO hrají v Sýrii dvojí hru a ve skutečnosti pomáhají IS, úhlavnímu nepříteli Západu.

Strategické pletky

K pochopení tureckých vazeb na IS je nutný krátký výlet do historie syrské občanské války a za dlouhodobými cíli Turků. Turecko je do ní totiž od počátku zapojeno více než ostatní spojenci Západu na Blízkém východě.

„Turecko a Sýrie za sebou mají spoustu vzájemných a nevyřešených sporů. Třeba o vodní…