Miroslav Singer: Češi milují bankovky

Jaké pro vás bylo přemýšlení, když před dvěma lety zhruba touto dobou ČNB začala s oslabováním koruny, takže euro se zdražilo z 25 na zhruba 27 korun? Co se vám před takovým krokem, který spoustě lidí sáhl do peněženky, honilo hlavou?

Tak těsně předtím už se toho moc nehoní, protože se to honilo všechno už celý ten rok, co jsme se dostali s úrokovými sazbami na nulu a začali jsme říkat, že dalším nástrojem podpory ekonomiky může být kurz, bude-li to potřeba. Takže tehdy už to bylo spíše o tom, jestli se bankovní rada rozhodne ve své většině. Jinak pokud jde o to zdražení, zrovna včera jsme tu měli kolokvium a znovu jsme si to tam opakovali. Naše otevřená ekonomika je vlastně strašně uzavřená. Z hlediska výdajů lidé velmi přeceňují, kolik v zahraničí utrácejí. Průměrná rodina utrácí asi 2,7 procenta svých výdajů v zahraničí a v tom je asi 1,5 procenta dovolené a jedno až dvě procenta jsou zřejmě nákupy a další věci.

Tady však byla spíš velká obava, že lidem podraží zboží z dovozu, když je dražší euro. Dokonce se objevily inzeráty, ať lidé kupují elektroniku, protože levná už nebude.

Musím se přiznat, že „univerzálního zdražení“ jsem se moc nebál. Považoval jsem za velmi nepravděpodobné, že se to nějak dramaticky promítne do cen, a taky se nepromítlo. Protože když nemáte v ekonomice poptávku, a to tehdy nebyla, tak je velká konkurence a boj o každého zákazníka. Takže to mě nijak netrápilo. My jsme měli především obavy z toho, že se tady chytne deflační spirála. A ta by se tu bez oslabení koruny dost evidentně chytla, jak už dneska víme s výhodou zpětného pohledu. Dá se říct, že bez tohoto našeho kroku by nyní inflace šla někam k minus třem procentům, což je mimochodem pětiprocentní odchylka od našeho cíle (tj. inflace plus dvě procenta). To by bylo docela nezábavné.

Kdybyste to měl říct úplně jednoduše: proč je deflace, tedy snižování cen v ekonomice, takový strašák?

Když se rozhodujete o nákupu nového auta, tak jestliže vám ho zrovna neukradli, máte poměrně velkou volnost, kdy si ho vyměníte. Totéž platí v zásadě i u ledniček a bílého zboží. Jestliže očekáváte, že ceny budou klesat, počkáte si a nic nekoupíte. Hlavně to ale platí o investicích firem. Podniky investují, jenom když cítí, že to má smysl. Zvažují ziskovost a vedle toho také pochopitelně to, jestli mají nechat vycukat dodavatele ještě další půlrok a srazit cenu. To všechno vede ke vzniku toho, čemu se vznešeně říká „sebepotvrzující očekávání“, tedy že když všichni v ekonomice očekávají, že ceny budou padat, tak ony padají. Jenže současně s nimi klesá investiční činnost a klesá spotřeba, což byla situace, v níž jsme se dost evidentně v roce 2013 nacházeli.

V české ekonomice dva roky po sobě klesaly investice, takže jsme byli jako firma, která konzervuje hotovost na úkor výzkumu, vývoje, investování, a skutečně jsme začali ztrácet podíl na zahraničním obchodu Evropy. Druhá věc je klasická spirála – klesají příjmy firem, zisky firem, peníze na mzdy, roste nezaměstnanost a znovu zpětné kolečko – snižuje se spotřeba. A třetí věc je, že klesají ceny reálných statků. Když to řeknu v praxi, klesá to, čím všichni ručí za úvěr, a snižuje se samozřejmě i jejich příjem. Úvěr je ale nominální hodnota, jeho výše zůstává, takže najednou vlastně dochází ke zhoršování finanční situace všech, kteří někde dluží nebo si půjčili na nějakou investici.

Celý rozhovor najdete v Respektu 47/2015.

Guvernér ČNB v něm mj. odpovídá na otázky:

Původně jste říkali, že kurz koruny budete držet nejméně do poloviny roku 2015, pak jste termín posunuli na polovinu roku 2016 a v minulých dnech jste čas pro případné ukončení intervencí posunuli až na přelom roku 2016 a 2017. Proč?

Přelom roku v tuhle chvíli vychází z prognózy, jejíž rizika se bankovní radě zhruba zdála vyrovnaná. Je to již také horizont, kdy naše měnová politika ovlivňuje realitu, takže je dobré si to takhle říct. Je to jakoby změna formulace. Poprvé vlastně neříkáme „nejméně do“, ale „v tuto chvíli to vypadá, že by to někdy v počátku roku 2017 mohlo přijít“. To, co se stalo a co rozhodně protahuje režim intervencí, je špatná poptávková situace v Evropě. Když to řeknu úplně jednoduše, počítali jsme s tím, že Evropa naší ekonomice už v minulém roce poskytne podstatně výraznější růstový impulz, a ona ho moc neposkytla. Teď se začíná mluvit o tom, že ekonomika EU poroste o 1,9 procenta. To nás však netáhne, protože my rosteme rychleji. To je kus problému, který máme.