Tón, který nikdy neutichne

Vrstvy významů, vrstvy odkazů na literaturu i na historické události, vrstvy hudebních vlivů a struktur. Vrstvy, vrstvy, vrstvy. Posluchači je od nezařaditelné kalifornské písničkářky Joanny Newsom čekají a ona se jim snaží vrchovatě vyhovět: „Nemůžu napsat jednoduchou písničku,“ říká v aktuálním rozhovoru pro The New York Times. „Je tu skupina posluchačů, která chová neotřesitelnou víru, že v mých textech je něco, co je hodno zkoumání. A pokud bych to tam neskryla, bylo by to jako porušit nepsanou smlouvu.“

Podle harfy a skřípavého sopránu ji posluchač rozezná během několika vteřin, stejně jako Björk nebo Kate Bush. Aktuální čtvrtá deska Divers je přitom nejen jejím nejpřístupnějším a hudebně nejpestřejším dílem, ale zároveň tematicky nejpropracovanějším. Vypráví novodobé mýty o hrdinech, kteří se bezhlavě vrhají do hlubin, a o ženách, jež na ně doma čekají. Především ale hovoří o koloběhu času a o tom, jak se nám na prahu 21. století zdá, že díky informačním technologiím nemůže nic upadnout v zapomnění a historie tu s námi zůstává stále přítomná.

Když v roce 2004 vydala debutové album The Milk-Eyed Mender, působila mladá harfenistka na nezávislé scéně jako naprostý exot, s nímž si recenzenti nevěděli rady. Zařadili ji do freakfolkového žánru mezi hravost vyznávající autory, jako byli CocoRosie a Devendra Banhart. Kvůli textům zmiňujícím jednorožce či řecké bohy byla její tvorba nálepkována jako pohádková a ona sama dostala přídomek dětinské elfky s…